Hrála nejšťastnější a nejkrásnější princeznu v ČSSR. Její život ale stál za houby, skončila na vozíku a sama jako kůl v plotě
Pohádky nám slouží k tomu, aby pozvedly naše duše, obohatily je a vykouzlily nám úsměvy na tvářích. Skutečné osudy postav, které se v nich objevují, se však často nesou ve zcela jiném a opačném duchu. Princové a princezny, kteří na obrazovkách zářili a rozdávali naději, ve svých soukromých životech často strádali a umírali opuštění nebo osamocení. Podobně tomu bylo i v případě jedné z našich nejslavnějších princezen.
To, co se děje na obrazovkách, se často dramaticky liší od toho, co se odehrává v reálném světě. Řada umělců, kteří nám vždy odkázali vykouzlit úsměvy ve tvářích, žila ve skutečnosti smutné a osamělé životy, často protkané linkami závislostí, rodinných útrap a dalšího utrpení. Jeden takový příběh se týkal i jedné z našich nejznámějších princezen, která po hvězdném úspěchu zažila prudký pád.
Její největší úspěch byl tím posledním
Začínala zcela nenápadně a zprvu nic nenasvědčovalo tomu, že se stane jednou z našich nejznámějších princezen. Narodila se 20. srpna 1935 v Brně do rodiny architekta Mojmíra Kyselky a Marie Kyselkové, rozené Čápové. Její babička byla etnografkou a sběratelkou lidových písní, bratr architekt a sestra umělecká keramička.
Původně studovala na zdravotní sestru a nic tak nenasvědčovalo tomu, že její kroky povedou směrem do záře reflektorů. Po ukončení studií se odstěhovala do Prahy, kde se stala manekýnkou. To mělo za následek, že si jí všiml režisér Jiří Sequens, který jí v roce 1955 svěřil první drobnou roli ve snímku Větrná hora.
Následovala řada menších filmových a divadelních rolí, než přišel razantní zlom. Ten navíc přišel zcela náhodou, jelikož Marie Kyselková figurovala jako náhrada za herečku Miriam Hynkovou. Dostala se tak ke své jediné životní hlavní roli, kdy ztvárnila princeznu Ladu v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele.

Z obrazovek se přesunula na vrátnici
Již během natáčení své životní role čekala Marie Kyselková syna Ondřeje se svým prvním manželem, hercem Petrem Haničincem. Jejím druhým manželem se následně stal o 12 let mladší Vladimír Demek, se kterým měli dvě dcery, Alžbětu a Žofii. Ačkoliv se na Marii Kyselkovou sypala halda hereckých nabídek, rozhodla se je všechny odmítnout a věnovat se rodině a výchově svých tří dětí.
Na obrazovky se krátce vrátila jen v případě tří epizod seriálu Tři chlapi v chalupě, aby posléze herectví pověsila na hřebík úplně. Jediný pozůstatek jejích hereckých činností se projevoval ve formě její divadelní účasti, kdy figurovala například v Divadle S. K. Neumanna, Divadle Alfa v Plzni či v Uměleckém souboru ministerstva vnitra.
V devadesátých letech se rozhodla zaměstnat se ve zcela jiném oboru a stala se vrátnou na strahovských kolejích v Praze. Tam vydržela dlouhých deset let a se studenty s láskou vzpomínala na svou životní roli. V té době se u ní však začaly množit zdravotní problémy, kvůli kterým musela i toto zaměstnání opustit.

Závěr života se nesl ve znamení bolesti
Marie Kyselková dlouhodobě trpěla závažnými problémy se zády, které se s postupem času neustále zhoršovaly. Dokonce v roce 2008 podstoupila operaci, která však ničemu příliš nepomohla. Kvůli bolestem se někdejší hvězda stala téměř nepohyblivou a k tomu všemu se navíc přidal zlomený krček, kvůli kterému musela být Marie Kyselková hospitalizována. Po léčbě zůstala upoutána na invalidní vozík.
Dlouhodobé zdravotní problémy a neutuchající bolest nakonec zlomily její psychiku a bývalá hvězda musela být v roce 2017 hospitalizována v Bohnicích. Střídavě pak žila v léčebném zařízení a ve svém domě, kde o ni pečoval její kolega Ivo Niederle. Ten ji roku 2019 našel v jejím bytě poté, co ji její tělo definitivně zradilo. Zemřela ve věku 83 let.
Příběh Marie Kyselkové je tak příběhem ženy, která dělala v životě samé správné volby. Zažila si svoji chvilku slávy, ale nenechala se tím pohltit a s láskou se věnovala své rodině a blízkým. Přes to všechno si však prošla nesnesitelnými bolestmi a útrapami, dokud nezemřela zcela osamocená. Dnes je pohřbená na rodinném hrobě na ústředním hřbitově v Brně.
zdroje: cs.wikipedia.org, zeny.iprima.cz, csfd.cz