Důchodci to nosí do zastavárny za 100 korun. Já to střelím za cenu pražského bytu, chechtá se překupník

Na internetu se občas objeví historky, které vypadají až příliš neuvěřitelně, aby byly pravdivé. Přesto na nich bývá kus reality, zvlášť pokud se týkají sběratelství a starožitností. Diskusní fóra a sociální sítě se plní příběhy o tom, jak lidé vynášejí ze sklepů či půd předměty, které považují za bezcenné. Nestačí se poté divit, když se ukáže jejich skutečná cena. Jeden takový příběh nedávno koloval po českém internetu a okamžitě vyvolal bouřlivé reakce.

„Zastavárník se směje: důchodci mi to nosí za stovku, já to prodávám za cenu bytu v Praze,“ zaznělo na diskuzní síti. Právě tak se mluvilo na jedné z diskuzních sítí. Za provokativním výrokem se ale neskrývají jen plané řeči, nýbrž porcelán. A to velmi vzácný. To, co pro někoho představuje jen zaprášený servis na kávu, může mít na trhu hodnotu zlata.

Poklad z kredence

Senioři, kteří porcelán přinášeli do zastavárny, jej často brali jako „běžný“ servis, který doma překážel. Pro ně šlo o připomínku časů, kdy se porcelán vytahoval jen při svátcích či rodinných oslavách, zatímco po zbytek let tiše odpočíval v kredenci. Hodnota se jim zdála minimální. Kdo by dnes kupoval obyčejné talíře a hrníčky po babičce? Jenže právě v tom se skrývá kouzlo sběratelského trhu. To, co se zdá být běžné, může být pro znalce opravdový poklad.

Značky, které píší dějiny

Jde o kousky z Dubí a Karlových Varů, nesoucí značky Thun a Haas & Czjzek. Obě porcelánky mají kořeny už v 19. století a jejich výrobky dnes patří mezi vyhledávané sběratelské artikly. Porcelán z Dubí je známý nejen v Česku, ale i v zahraničí. Jeho tradice sahá do roku 1864, kdy byla v Dubí založena první porcelánka. Postupně se výrobky zapsaly do povědomí jako kvalitní, s typickým modrobílým cibulovým dekorem, který se stal ikonou mnoha českých domácností. Karlovarská značka Haas & Czjzek zase patří k nejstarším porcelánkám v Evropě. Její historie začíná už v roce 1792. Jejich produkce byla od počátku zaměřena na luxusní porcelán pro šlechtu i bohaté měšťanstvo. A proto není divu, že i dnes sběratelé loví po trzích a aukcích každý dochovaný kousek.

Příběhy ukryté v každodennosti

Každý talíř, šálek nebo konvička má svou historii. Pro jedny byl svatebním darem, pro druhé symbolem prestiže nebo dokladem dobrého vkusu. Mnohé sady přežily celé generace a staly se němým svědkem rodinných událostí. Když se dnes dostanou do aukčních síní, vzbuzují nejen zájem sběratelů, ale také nostalgii. Vzpomínka na nedělní obědy, oslavy narozenin nebo chvíle, kdy se na stole objevily sváteční kousky, dokáže rozehřát nejedno srdce.

Co dříve stálo pár stovek korun, má dnes hodnotu v řádu statisíců, někdy i milionů. Kompletní čajová nebo jídelní souprava, zejména pokud je v perfektním stavu, může v aukci vystoupat do závratných částek. Není proto překvapivé, že zastavárník z onoho příběhu získal za „obyčejný“ porcelán cenu srovnatelnou s bytem v Praze.

Sběratelská horečka

V posledních letech se zájem o český porcelán výrazně zvedl. Ovlivnila jej nejen touha po návratu k tradičním hodnotám a řemeslné kvalitě, ale také fakt, že mnoho kusů se do dnešních dnů nedochovalo v kompletní podobě. Čím méně jich je, tím vyšší mají cenu. Sběratelé proto procházejí starožitnictví, aukce i internetové bazary v naději, že narazí na zachovalou sadu. A právě tady může obyčejný člověk narazit na zlatý důl, pokud má doma po babičce schovaný servis.

Kouzlo ukryté v kredenci

Příběh o zastavárníkovi, který proměnil zdánlivě obyčejný porcelán v částku srovnatelnou s cenou bytu, ukazuje dvě věci. Za prvé, že český porcelán z Dubí nebo Karlových Varů je mnohem víc než jen kuchyňský doplněk. Je to kulturní dědictví s obrovskou historickou i finanční hodnotou. A za druhé, že svět obchodu a sběratelství je plný příběhů, které ukazují, jak velkou hodnotu mohou mít zdánlivě obyčejné předměty.