Film, ze kterého mají Češi hlavu jak pátrací balón. Pochopí ho jen ti s IQ nad 130, ostatní v půlce ztratí rozum

Když tenhle snímek přišel v roce 2016 do kin, očekávání byla vysoká a po premiéře bylo jasné, že tenhle snímek je dokonale naplnil. Fanoušci sci-fi brali kinosály útokem, aby si užili tuhle mysteriózní podívanou na velkém plátně, a kritici pochvalně kývali hlavami. I přes to, že má skvělá hodnocení a spoustu nadšených recenzí, část diváků se k němu staví odmítavě a negativně.

Tenhle film se totiž vymyká tomu, na co jsme v televizní zábavě zvyklí, tedy na lineární děj, kde je všechno buď jasné hned nebo se to vyjasní na konci a my nemusíme vynaložit příliš velké úsilí k pochopení pointy. Pracuje s abstraktním konceptem času, jazykem, symboly a divák musí být skutečně soustředěný a mít otevřenou mysl, aby zvládl alespoň velkou část zpracovat.

O co v ději jde?

Snímek režiséra Denise Villeneuvea vychází ze sci-fi povídky, kde dvanáct mimozemských lodí přistane najednou na různých místech Země. Vlády a vědci jsou na rozhraní, mají obavu z invaze, strach z neznámého a jejich rozhodnutí tlačí čas. Do děje vstupuje lingvistka Louise, která má za úkol zjistit, proč tyto mimozemské bytosti přišli, co chtějí, a jak s nimi komunikovat. Jak film postupuje, začnou být propojené její vzpomínky, budoucnost i přítomnost – čas se stává nelineárním prvkem a jazyk, paměť a volba osudu jsou propojeny více, než se na první pohled zdá.

Film nedrží dramatické tempo a v podstatě se tam celkově moc akce neděje. Dvouhodinová stopáž staví spíš na pomalejších scénách, hlubokých pasážích, které nás nutí přemítat a přemýšlet. Některé scény jsou ponořené do úplného ticha a v kombinaci se skvělou kamerou a vizuálními efekty, mistrně budují napětí a atmosféru.

Ocenění a kritika

Snímek Příchozí si vysloužil masivní chválu kritiků i řadu nominací. Mezi nejvýraznější patří nominace na Oscara v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší režie a Nejlepší adaptovaný scénář, vítězství pak získal za zvukovou editaci. Film také získal ocenění v rámci Ceny kritiků, ocenění Saturn a dalších. V českých recenzích je hodnocen velmi kladně, na československé filmové databázi je recenze, která hovoří za vše: „Myslím si, že jsem to pochopil, ale vím, že jsem to nepochopil – rozhodně teda ne v celým filozofickým rozsahu, kterej se mi režisér snažil sdělit, ale bohužel (napoprvý) neuspěl. Baví mě však, že chyba není na jeho straně a rozumím tomu, že si tam podruhý najdu tisíc novejch, dalších úžasnejch věcí.“

Proč je film složitý na pochopení

Hlavním důvodem, proč Příchozí není film, kde do sebe všechno zapadne ihned po první projekci, je způsob, jakým spojuje jazyk a lidské vnímání času. Film nepracuje s minulostí, přítomností a budoucností, jak je známe, ale v tomhle pojetí má člověk vzpomínky z budoucího života a minulost s přítomností se prolínají. Jazyk mimozemšťanů není jen prostředkem komunikace, je klíčem ke změně vnímání času. Divák tedy musí nevyhnutelně akceptovat, že to, co vnímáme jako minulost či budoucnost, nemusí být uspořádáno tak, jak jsme zvyklí, aby pochopil hlubší sdělení filmu.

Kdo za tím stojí?

Režisér Denis Villeneuve je známý svými promyšlenými snímky, který často pracuje s tématy izolace, komunikace a existenciálních otázek. Mezi jeho známé kousky patří například Zmizení, což je naprosto fantastický thriller o pátrání po dvou zmizelých dětech s hvězdným obsazením. Nebo Sicario: Nájemný vrah o drogové válce s Emily Blunt v hlavní roli.

Významná součást zážitku

Tenhle snímek, jako už to u sci-fi žánru bývá, stojí hodně na zvukové a hudební stránce. Hudbu složil Jóhann Jóhannsson a její ambice spočívají spíš v evokaci pocitu než ve vytvoření samostatně smysluplné skladby. Proto se zde často objevuje úplné ticho nebo jenom velmi decentní zvukové prvky.

Zaujalo vás to?

Pokud vyhledáte filmy, které vám trošku roztočí mozkové závity nebo pokud se neuspokojíte s jednoduchými odpověďmi, za zmínku určitě stojí ještě 2001: Vesmírná odysea, Solaris, Interstellar nebo novější Nolanův počin Tenet.

Všechny tyto snímky spojuje to, že film vlastně nekončí závěrečnými titulky, ale neseme si ho ještě dlouho po skončení. Rovněž nám ukazuje, že sci-fi žánr nemusí být jen o robotech a cestování na jiné planety, ale že může stát i na filozofických otázkách a zpochybňování něčeho tak přirozeného, jako je čas. A to může být něco, co posune naše myšlení zase o kousek dál. Tak se nebojte, usedněte před televizi a s otevřenou myslí si užijte tenhle skvělý sci-fi počin. Určitě nebudete litovat.

Zdroje: csfd.cz, kinobox.cz, kinobox.cz