Zmatený Francouz utekl přes půl Evropy, aby zakopal poklad v českých lesích. Dodnes se pro něj nevrátil

Poklady se skrývají v lesích, na polích, loukách i v blízkosti hradů a v jejich podzemí. Obvykle je zakopali lidé s cílem je uchránit před válkou a jinými nebezpečími. Mohlo se jednat nejen o majetek bohatších vesničanů nebo měšťanů či majetek kláštera.

Poklad mohli zakopat také vojáci nebo zběhové. Nebezpečí jim hrozilo nejen od protivníka. Mnohdy číhalo i na územích, kterými museli projít. Často se těm, kteří poklad zakopali, nepodařilo se pro něj vrátit. Poklad zůstává v zemi, kde čeká na své objevení.

Poklad a napoleonské války

Francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte se díky svým geniálním schopnostem válečníka dostal až na území Čech a Moravy. Známé jsou bitvy u Chlumce v blízkosti Ústí nad Labem, u Vyškova, u Znojma. Nejznámější je bitva u Slavkova, známá také jako bitva Tří císařů, ve které Napoleon slavně zvítězil.

Poklad může být zakopán kdekoli, nejen v blízkosti bojiště. Mohl ho zakopat kdokoli z vojáků, možná i některý z francouzských dezertérů, kterému šlo především o to zachránit si život a utéci co nejdál. Počítal, že se později pro poklad vrátí, ale už k tomu nedostal příležitost. Možná, že vše bylo jinak. Hledači pokladů obcházejí okolí dávné bitvy s detektory kovů v naději, že najdou poklad.

Legenda o soudcích se zlatem a stříbrem

K pokladu z doby napoleonských válek se váže legenda, která vypráví o pokladu, zakopaném v blízkosti Slavkova, nejslavnější bitvy, známé také jako bitva Tří císařů. Tehdy ruští vojáci údajně v blízkosti bojiště zakopali soudky se zlatem a stříbrem. Prý ho nechal zakopat ruský poručík gardového pluku Fjodorovič Udom.

Tato ruská jednotka prý fungovala jako mobilní carská pokladnice. Po prohrané bitvě neměla prý možnost dostat se na cestu, kudy by mohla s ní odjet do bezpečné vzdálenosti. Vojáci zakopali pokladnici ze strachu, že se jí zmocní vítězné nepřátelské francouzské vojsko.

Co vyprávěl zběh

O slavkovském pokladu se zmiňuje nejen legenda, ale také historický archiv. Badatel Walter Pavliš o tom hovoří: „Jeden z brněnských historiků dohledal v archivu dokumenty o tom, že ve dvacátých letech 19. století byl rakouskou policií vyslýchán ruský zběh Andrejevský. Policisté zjišťovali, proč muž pobýval na Moravě. Rus tehdy vypověděl, že byl jedním z vojáků, kteří bojovali v bitvě u Slavkova. Měl být jedním z asi padesáti mužů, kteří na rozkaz poručíka Udoma zakopali ruskou gardovou pokladnu.“

Nic nenalezl

Dezertér se snažil najít poklad, spojil se i s místními vesničany. Jelikož neznal česky a vesničané neuměli rusky, nedomluvil se s nimi. Nepamatoval si místo, kam jako jeden z mnoha vojáků na příkaz poručíka zakopal poklad. Navíc byl pravděpodobně dezorientovaný.

Mohl také rakouským úřadům lhát s cílem, aby nenašli poklad. Na jedno nesprávné místo je dokonce zavedl. Měl velkou motivaci působit dojmem, že spolupracuje. Přišel totiž žádat o povolení k pobytu.

Ruský dezertér nebyl jediný, komu se nepodařilo najít poklad. Mnoho hledačů se ho dodnes pokouší najít. Mezi nimi údajně byla i nechvalně proslulá STB (Státní tajná bezpečnost).

Pověst o Napoleonově zlatě

Další legenda o pokladu z doby napoleonských válek tvrdí, že když Napoleonovo vojsko ve zmatku prchalo z Ruska po prohrané bitvě, zakopalo poklad na severu Čech u zříceniny hradu Házmburk. Kromě zlata prý obsahuje také víno. Francouzi museli projít několika německými knížectvími. Zdecimované vojsko ho zakopalo ze strachu, že mu ho Němci seberou. Vojáci plánovali, že se po válce pro něj vrátí, což se nestalo.

Traduje se, že se poklad údajně nachází v místě, kam k večeru dopadá stín Černé věže. Další pověst místo jedné z hradních věží hovoří o hrušni. Hledači mají údajně kopat tam, kam dopadne stín stromu o šesté hodině večerní. Ani tento poklad se nikomu nepodařilo najít. Kdoví, zda vůbec existuje, zda tato pověst není pouhou báchorkou, kterou si lidé vyprávěli.

Zdroj:  krajskelisty.cz, denik.cz, hazmburk.cz