Když se řekne babička, mnoho z nás si představí hodnou starší ženu, která pečuje o svá vnoučata a s radostí jim vypráví pohádky. Neplatí to ale vždy. Podle jedné babičky totiž pohádky nejsou pro malé děti, alespoň některé z nich. 

Když byla Hana malá, milovala pohádky. Bez vyprávění nedokázala usnout a s nadšením si představovala každý příběh, který jí rodiče nebo děda vyprávěli. I když ale prosila a žadonila, nikdy se žádného vyprávění nedočkala od své babičky. Ta vždycky s lehkým zamračením všechna svá vnoučata odkázala na dědečka. Malá Hanička dlouho nechápala, proč tomu tak je. Když ale v televizi zhlédla jeden z večerníčků, všechno jí rázem došlo. Od té doby již od babičky žádnou pohádku nevyžadovala.

Ne každý pohádkový příběh je veselý 

Večerníčkem, který naháněl hrůzu nejen malé Haničce, ale také babičce, byl jeden z nejznámějších pohádkových příběhů od českých spisovatelů. Knížku, která byla poprvé vydána už v roce 1876, napsal Jan Karafiát. Možná i to, že k její tvorbě došlo ke konci 19. století zapříčinilo, že si nebrala servítky. A to jak její knižní verze s nádhernými ilustracemi Jiřího Trnky, tak následně ani její večerníčkové televizní zpracování. 

Mnoho dětí si příběh o drobných zvířátkách, která se noc co noc vydávají na tajuplná dobrodružství, oblíbila. Mnoho z malých diváků se ale naopak večerníčku dodnes bojí. A to hned z několika důvodů. Večerníček Broučci se většinu času odehrává v tmavém prostředí. Ničím neobvyklým není ponurá nálada, kdy jsou lesy zahalené mlhou, z televize sálá chlad a nepříznivé počasí vyvolává neklidnou atmosféru. V nejedné replice jsou diváci nabádáni, že se blíží nebezpečná zima, která je pro broučky obrovskou hrozbou. Přestože se jedná o večerníček, svou roli v příbězích hraje i smrt. 

Některé scény nejsou pro křehké dětské duše 

O smrti je sice v pohádce mluveno s rozvahou a respektem, nesmíme však zapomínat, že příběh sledují malé děti. Ty tak některé scény mohou vyděsit. Obzvlášť strašidelná je scéna, při které se Brouček vydává na jeden ze svých prvních samostatných letů. 

Když se začne stmívat, objeví se v blízkosti Broučka žluva, která má na něj spadeno. Přestože má příběh dobrý konec, celý působí až hororově. Tmavé prostředí a strach v Broučkových očích jsou doprovázeny dramatickou hudbou. Žluva zde vystupuje jako nebezpečný pták, který zároveň symbolizuje nebezpečí. Tento večerníčkový díl se řadí mezi ty vůbec nejstrašidelnější ze všech večerníčků. 

Na motivy knihy Jana Karafiáta večerníček vznikl v roce 1995. Ačkoli se jedná o nádherně umělecky zpracované pohádky, na některé děti z nich sálá strach. A tak nejsou vhodnou pohádkou pro každého. Na druhou stranu se v některých příbězích skrývá i ponaučení a také představení života bez jakýchkoli příkras. Pokud chcete dětem pustit veselejší večerníček, vsadit můžete například na Edudanta a Francimora. O této nerozlučné dvojce napsal knihu známý humorista a spisovatel Karel Poláček. 

Zdroje: Csfd.cz, iDnes.cz, Dvojka.rozhlas.cz