Tohle jídlo si vždy do nosu cpala jen „estébácká smetánka“. Dnes nesmí chybět na žádném stole. Máte ho doma taky?

Prodávají se v lahůdkách, každá z hospodyněk má na ně ale i svůj recept. Tento drobný pokrm se stal nedílnou součástí narozeninových oslav i veselí na Silvestra. Oblíbený býval i na stole “estébácké smetánky”. 

Státní bezpečnost byla složkou tajné policie komunistického Československa. Její součástí se stala i takzvaná „Estébácká smetánka“, mezi tu patřili příslušníci vyšších pater Státní bezpečnosti. Ti se pravidelně scházeli a snažili se vytvořit program, který bude upevňovat moc komunistického režimu na našem území. 

Tito lidé se potkávali například na oficiálních schůzkách, jakými byla stranická zasedání. Ničím neobvyklým nebyla ani neformální setkání v rekreačních střediscích či uzavřených klubech. „Estébácká smetánka“ si často našla příležitost oslavovat. A tak se slavila povýšení, svátky, ale i jakékoliv další příležitosti. Při tom samozřejmě nesmělo chybět bohaté pohoštění. 

Komunisté si uměli dát do nosu 

To, že si komunisté své schůzky uměli užívat, dokazuje i fakt, že se zpravidla jejich stoly doslova probíhaly pod množstvím jídla a pití. Nechyběl kvalitní a také drahý alkohol dovážený ze zahraničí, šunka od kosti či bohatě obložené chlebíčky a různé druhy zákusků. 

O tom, jak vojenská prokuratura tehdejší doby fungovala či jak vazby na StB jejich účastníky v budoucnu ovlivnily, nepřímo vypráví nejeden český i československý film. V kriminálním seriálu Případ pro exorcistu se odkrývají staré vazby na StB. Odkaz na bývalé příslušníky zachycuje i film inspirovaný skutečnými trestnými činy takzvaných orlických vražd Sametoví vrazi. 

Za první republiky luxus, během komunismu běžná lahůdka 

Setkání obyčejného člověka s StB nebývalo ničím příjemným. Pro samotnou tajnou policii naopak příjemné bylo stranické posezení. Tím pokrmem, bez kterého by si snad nikdo z nich nedokázal žádnou schůzi představit, byly chlebíčky. Zatímco dnes se objevují na stole téměř každé rodiny, během svých začátků byly symbolem luxusu. Staly se nedílnou součástí vyjednávacích taktik na uzavřených schůzkách, recepcích i banketech. 

První obložený chlebíček, který měl být pochutinou na několik málo kousnutí, vytvořil v roce 1916 pražský lahůdkář Jan Paukert. Na první pohled elegantní drobné občerstvení se okamžitě stalo hitem vyšší společnosti. Aby se jednalo o opravdu luxusní pokrm, nebýval servírován pouze s vlašským salátem tak, jak jej známe dnes. Podával se s lanýži, uzeným jazykem, humrem či husími játry. Do Paukertova lahůdkářství si na chlebíčky chodilo pochutnat mnoho známých osobností. Mezi nimi například Vlasta Burian nebo Ema Destinnová. 

V období první republiky byla konzumace chlebíčků spojena s prestiží a luxusem. To se změnilo s příchodem socialismu. Drahé suroviny byly nahrazeny majonézou, šunkou či různými saláty. Stejně jako v dalších oblastech, také výroba chlebíčků byla kontrolována přísnými normami. Ty určovaly, co může být na chlebíčky použito. 

Každá hospodyňka má dodnes svůj vlastní recept 

A tak se z chlebíčků postupně stala sice často vyhledávaná, zato již téměř obyčejná součást pohoštění různých událostí. V dnešní době si své místo našly především chlebíčky s bramborovým salátem. Existují ale i šunkové či sýrové chlebíčky a další kombinace. Nepřeberné množství lze koupit v lahůdkářství. Hospodyňky  doma připravují své vlastní pomazánky a chlebíčky na stovky způsobů. Představit si bez nich nyní nelze například silvestrovské oslavy. 

Zdroje: Kudyznudy.cz, fresh.iprima.cz, Csfd.cz