Včera večer jsem šla do kina a viděla něco, co mi převrátilo pohled na svět. Karel Čapek by z toho měl husí kůži

Co se stane, když program opustí bezpečí digitálního světa a vstoupí mezi lidi? Tron: Ares, který dorazil do českých kin 8. října, si klade podobné otázky jako před sto lety Karel Čapek ve svých Rossumových univerzálních robotech. 

Program jménem Ares má za úkol opustit digitální říši a přenést se do reality mezi nás. Jde o historický okamžik prvního opravdového střetu lidstva s umělou inteligencí, která má vlastní vědomí. Režisér Joachim Rønning, kterého možná znáte z Pirátů z Karibiku, postavil celý příběh na kontrastu dvou světů.

Grid je digitální universum, které spolehlivě poznáte podle pulzující elektřiny, neonových barev a geometrické preciznosti. Náš svět pak vedle něj působí fádně, téměř depresivně. 

Od Čapka k umělé inteligenci

Při sledování jsem pořád myslela na Karla Čapka a jeho RUR. Před sto lety přišel s otázkou, co se stane, když se naše kreace vymknou kontrole. A tohle sci-fi přináší tu samou úzkostnou otázku do současnosti. 

Kde končí nástroj vymyšlený člověk a kde začíná jeho samostatná existence? Kdy program přestane být pouhým kódem? Ares, sofistikovaný program, má jisté pochybnosti a klade si otázky o své existenci. V jedné scéně dokonce přemítá, jestli jeho život není jen iluzí naprogramovanou někým jiným. 

Greta Lee a Jared Leto tahají za jeden provaz

Jared Leto dostal za úkol zahrát entitu, která není ani člověk a ani strojem v tradičním slova smyslu. Leto hraje Arese jako bytost, která nerozumí lidským emocím, ale snaží se je pochopit. A Greta Lee jako Eve Kim, šéfka společnosti ENCOM, pátrá po něčem zásadním, tím je kód permanence. 

Řeknu na rovinu, že to je jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem za poslední roky viděla. Tvůrci z Industrial Light & Magic dokázali stvořit svět, který působí jako spojení dokonalého řádu a šíleného chaosu. Když se po obrazovce prohání světelné motorky, pomalu až cítíte, jak vám zrychluje tep. 

I sci-fi může být vtipné

I přes všechno to napětí si ze sebe film umí udělat legraci. Nepůsobí přehnaně vážně, a právě proto vás dokáže rozesmát. Když nastal moment s odkazem na Depeche Mode, celý sál se rozesmál, a já také. Co se naopak týká toho nejsilnějšího poselství celého snímku, pak to je to, že umělá inteligence sice může být v mnoha ohledech výkonnější než člověk, ale nahradit nás nemá. 

Film neřeší, jestli dokážeme být lepší. Spíš se ptá, co se stane, když nás naše vlastní vynálezy začnou dohánět. Ares se nebojí položit nepříjemné otázky o tom, co znamená být člověkem. Technologii tu neuvidíte jako padoucha ani hrdinu, je to zkrátka něco, s čím se budeme muset naučit žít.

Od nadšení po zklamání

Po premiéře v Los Angeles se strhla lavina recenzí a nejsou zrovna jednotné. Na Rotten Tomatoes má film kolem 53 procent, takže zhruba půlka kritiků je nadšená a ta druhá půlka otrávená. Někteří píší, že vizuál a hudba jsou dokonalé (souhlasím!), jiní tvrdí, že jde o krásně natočenou nudu.

Peter Bradshaw z The Guardian dal jen jednu hvězdu a nebral si servítky. Zato Matt Zoller Seitz z RogerEbert.com naopak pěl ódy a napsal, že jde o jeden z nejlepších filmů roku. 

Proč vyrazit do multiplexu?

Milujete vizuálně bohaté filmy? Baví vás témata, která člověka donutí přemýšlet? Pak je Tron: Ares přesně pro vás. Ideální je IMAX. Tam vynikne každý detail toho neonového Gridu. A Nine Inch Nails v obřím kinosále s s prvotřídním zvukem? To je zážitek, který stojí za vstupné.

Když jsem opouštěla kinosál, přemýšlela jsem, jak by reagoval Karel Čapek. Po sto letech stále řešíme identické otázky, tedy co definuje člověka, kde je hranice mezi nástrojem a tvůrcem, a co se stane, když ztratíme kontrolu nad tím, co jsme stvořili.

Zdroje: Falcon distribuční list, autorský článek, en.wikipedia.org