V 18 letech hrála krásnou princeznu, které v zákulisí zlomili srdce. Dnes stojí v Olomouci u tabule jako učitelka

Blonďatá kráska s andělskou tváří si zahrála v legendární československé pohádce jako symbol něhy a čistoty. Zákulisí natáčení však bylo pro mladičkou dívku tak trochu zkouškou ohněm. Už první den skončila s krví na těle, když jí ocelová součástka kostýmu rozedřela pokožku. To však bylo jen předzvěstí toho, co mělo přijít.

Osmnáctiletá dívka z Moravy dostala telegram s větou: „Dostavte se na Barrandov.“ Mezi hvězdami české kinematografie se najednou ocitla úplně neznámá, čerstvá maturantka s hlavou plnou snů. Ten den měl všechno změnit k lepšímu a změnil. Otázkou je, zda opravdu k lepšímu.

Bolest chvílemi přebila radost

První chvíle v maskérně připomínala muka. Korzet s pružinou se nemilosrdně zavrtával do těla, až tekla krev, ale mladá herečka hrdinně mlčela. Odměnou jí byla společnost významných českých herců jako Heřmánek, Kemr nebo Nárožný. Nejednou si tak položila otázku, jak se ona, holka z Olomouce, dostala mezi takové velikány.

Trochu za to mohla náhoda. Přišla na zkoušky na DAMU a přestože na školu přijatá nebyla, všiml si jí režisér pohádky. Blondýna s jemnými rysy byla přesně tím, koho hledal.

Soupeřili o ni jako o trofej

Co přišlo potom, ji zasáhlo mnohem hlouběji než jakákoliv fyzická bolest. Mladá dívka z malého města se poprvé zamilovala a najednou se stala součástí soutěže mezi dvěma kamarády. Dva charismatičtí herci si tehdy vedli svou osobní statistiku úspěchů u žen. A šestnáctiletá kráska pro ně byla další trofejí, o kterou soupeřili. Pro ni to přitom byla naprosto upřímná láska. 

Když románek skončil, byla zdrcená. Pro jednoho z aktérů to byla bezvýznamná epizoda mezi mnoha jinými, pro ni jedno z největších zklamání dosavadního života.

Tady příběh začíná i končí

Pokud jste to ještě neodhalili, řeč je o Monice Pelcové, dnes Staré, která si zahrála princeznu Adélku v pohádce S čerty nejsou žerty z roku 1984. Film vstoupil do kin na podzim následujícího roku a od té chvíle už se v žádném filmu ani seriálu neobjevila.

Vrátila se domů do Olomouce. Herecké ambice pohřbila a rozhodla se vydat jinou cestou. Splnila si svůj druhý sen z dětství, a to stát se pedagožkou. Vystudovala obor čeština a hudební výchova a začala učit.

Útočiště našla u své staré lásky

Nakonec se vdala za chlapce z gymnázia, za svoji tehdejší lásku ze školních let. Společně vychovali dcery Kamilu a Nikolu. Zprvu se zdálo, že našla své štěstí, ale nakonec se po několika letech manželství rozvedli. Dnes učí v Olomouci, kde občas překvapí své studenty informací, že je učí bývalá pohádková princezna.

Na natáčení vzpomíná ráda, třeba když večer seděli na statku, opékali dobroty na ohni a do toho někteří z herců vyprávěli historky. Mladé herečky měly chodit spát včas, aby měly ráno svěží obličej. Samozřejmě si však našly spoustu cest, jak čas u ohně anebo alespoň ve společnosti kolegů prodloužit.

Pohádka plná nebezpečí

Kromě Moniky Staré hráli v pohádce Vladimír Dlouhý, Dana Bartůňková, Karel Heřmánek nebo Ondřej Vetchý. Právě Vetchý během natáčení prožil rovněž krušné chvíle, kdy na něm vzplanul kostým a musel zamířit do nemocnice. Režisér Hynek Bočan nechal při přípravě žáky základní školy nakreslit, jak vypadá čert. Z těchto dětských kreseb pak vznikla podoba pekelníků, kterou jsme mohli vidět v pohádce.

Dnes je jí devětapadesát a vede poklidný život učitelky v moravském městě. To, že její filmová kariéra skončila po jedné jediné roli, jí nevadí. Někdy si ale určitě vzpomene na to, co všechno mohlo být jinak. Nebo na zkoušky, kterými musela jako mladá dívka projít, aby pochopila, že pohádkový svět je kolikrát jen iluze.

Zdroje: vlasta.cz, zeny.iprima.cz, csfd.cz