Měla to být česká komedie roku. Diváci místo smíchu přemýšleli, jestli neutéct z kina

Každý z nás to někdy zažil. Těšili jsme se na film, který byl dlouho dopředu avizován jako událost sezóny. Reklamní kampaně slibovaly jedinečný zážitek, trailery lákaly na hvězdné obsazení, silný příběh, případně vizuální efekty. Kritici hovořili o mistrovském díle, sociální sítě byly plné kladných hodnocení. A tak jsme se nechali zlákat. Nakonec jsme zjistili, že šlo o největší trapárnu, co jsme kdy viděli.

Při velké reklamní kampani na ten či onen nový film má člověk pocit, že ho čeká něco výjimečného a že si to nesmí za žádnou cenu nechat ujít. Tak si koupí lístek do kina nebo si udělá čas, aby večer zasedl k televizní obrazovce. A těší se…

Pak přijde realita a ta někdy bývá krutá

Místo napínavého děje vidíme nelogickou změť scén, místo silných emocí přichází rozpačité ticho a místo hereckých výkonů, které by nás měly dojmout nebo rozesmát, sledujeme nejapné dialogy a prázdné pohledy. Film, který měl být vrcholem dané filmové sezóny, se ukázal jako nezajímavé, až trapné dílo, které v nás místo uspokojení zanechává nepříjemné pocity včetně otázky: „Tak tohle měla být vrcholná událost sezóny?“ A jediný pocit, který v tu chvíli vnímáme, je hořkost a zklamání.

Zklamání patří k diváckým zkušenostem stejně jako nadšení

Zklamání z filmu není jen otázkou vkusu tvůrců či diváků. Je to střet mezi očekáváním a skutečností. Člověk by si v životě celkově neměl dělat příliš velké naděje a připouštět si velká očekávání. Pak by totiž nemohl být zklamaný. Zklamání někde uvnitř hodně bolí. A to ať už se týká vztahů, práce nebo filmografie. Vždycky v nás zanechá určitou negativní stopu.

Pokud se kolem nového filmu rozvíří mediální bouře, automaticky předpokládáme, že půjde o skvělý zážitek. A naše nároky jsou vysoké. Jenže znáte to: čím vyšší nároky, tím tvrdší pád. Někdy nás zklame samotný příběh, jindy režie, herecké výkony nebo technické zpracování. A někdy zkrátka nejsme na stejné vlně jako tvůrci: to, co mělo být hluboké, nám připadá prázdné, a to, co mělo být plné humoru, nás nechalo chladnými.

Někdy to není vina tvůrců, že se nám film nelíbí

Někdy je to skutečně špatným filmem, jindy naším momentálním duševním rozpoložením. Měli bychom si uvědomit, že zklamání z některých filmových titulů je záležitost ryze subjektivní. To, co jednomu připadá jako ztráta času, může druhého klidně nadchnout. Proto je důležité mezi sebou o filmech mluvit, sdílet své dojmy a hledat to, co někoho oslovilo a jiného odradilo. Možná, že teprve potom podstatu filmu pochopíme.

Reklamní kampaně umí vytvořit iluzi velkoleposti

Moderní filmový průmysl je mistrem ve vytváření očekávání. Trailery, sociální sítě, rozhovory, plakáty; to všechno vytváří iluzi, že nás čeká cosi mimořádného. Jenže reklama neprodává kvalitu, ale cokoliv, za co dostane zaplaceno. A tak se občas stane, že snímek, který byl prezentován jako unikátní, je ve skutečnosti pouze průměrný produkt. Ovšem s velmi dobrou marketingovou strategií.

Vám už je nyní jasné, že nějaký ten trapný film, který diváky pořádně zklamal, určitě vytáhnu. A nepletete se. Tentokrát zamířím k tuzemské tvorbě a zkusme se společně podívat na snímek, který se tvůrcům rozhodně nepovedl. Ten nejspíš nemohl potěšit vůbec nikoho, i když to byla komedie a v sálech kin se očekávaly salvy smíchu.

Jedna z nejtrapnějších českých komedií

Mám na mysli komedii Jak ukrást Dagmaru. Přestože režisérem filmu byl Jaroslav Soukup, jehož ostatní filmové tvorby si hodně ceníme (Discopříběh, Kamarád do deště, Pěsti ve tmě, Policie Modrava), tentokrát se to zkrátka nepovedlo.

Ještě si připomeňme, že do hlavních rolí byli obsazeni Jaroslav Sypal a Petra Martincová. Jedná se o crazy komedii o českém super agentovi, ale pojatou tak nějak naruby. Přestože je tento muž naprosto nemožný, vláda ho nasazuje na mimořádné a naléhavé případy.

Super agent k nim přistupuje netradičním způsobem a kupodivu bývá úspěšný. Recenzenti na ČSFD snímek označili za naprostý odpad, cituji: „Skutečně ten nejhorší filmový odpad, jaký si dovedete představit. Vrchol ubohosti a nevkusu.“ V hodnocení mu diváci udělili 10 %. Ovšem pouze z milosti.

Zdroje: ČSFD, Wikipedia, FilmováMísta