Natáčení českého filmu provázely mráz, hlad i vyčerpání. Jeden z herců kvůli roli nesnesitelně zapáchal

Film je umění, které se často rodí v mnohem složitějších podmínkách, než si diváci dokáží představit. Za každou scénou, která působí přirozeně a samozřejmě, se skrývá obrovské množství práce a občas i rizika. Natáčení totiž nejsou jen kamery, režisér a herci. Jde o komplexní proces, kam vstupuje technika, počasí, prostředí, fyzická námaha a lidský faktor.

Náročné podmínky při natáčení filmu mohou mít mnoho různých podob. Někdy jde o extrémní prostředí: hory a mrazivé lokace, pouště, moře, kde se musí celý štáb vyrovnat s nepředvídanými vlivy přírody. Jindy se jedná o vyčerpávající scény, které vyžadují od herců i komparzu to nejvyšší fyzické nasazení. A když se k tomu přidá tlak času a rozpočtu, někdy je to doslova peklo.

Náročné podmínky při natáčení filmů přinášejí i určitá rizika

Při natáčení tak může docházet k nehodám nebo k situacím, které ohrožují zdraví, a dokonce i životy účastníků. Stačí drobná chyba, podcenění bezpečnostních opatření, náhoda, anebo nečekaná změna podmínek; každá taková situace se může stát nebezpečnou. A stalo se u nás i v zahraničí, že herci při své práci skutečně zahynuli.

Filmový průmysl proto není jen o kreativitě, ale rovněž o odpovědnosti. Každý záběr je výsledkem pečlivého plánování, a přitom v sobě stejně nese určitou míru rizika. Natáčení filmů tedy není jen uměleckou záležitostí, ale i organizační a technickou disciplínou, která vyžaduje naprostou profesionalitu.

Divák vidí jen hotový produkt: akci, napětí, emoce. Nevidí, že za tím vším někdy stojí lidé na pokraji svých sil. A je to tak dobře; strastmi, které někdy filmový štáb zažívá, není třeba diváky obtěžovat. Ti si mají natočený příběh užít. A náročné či negativní prožitky herců by mohly patřit do zcela jiného příběhu. Někdy se stává, že i ty jsou zfilmovány.

Nejdražší a velmi úspěšný československý film se rodil v těžkých bolestech

I v české, respektive československé filmografii máme snímek, který hlavní postavu poznamenal. Film, o němž je řeč, natočil v roce 1967 režisér František Vláčil podle předlohy stejnojmenného románu Vladislava Vančury. A snímek byl ihned velice úspěšný: už v roce 1967 byl ohodnocen Zvláštní cenou poroty na MFF Mar del Plata. Roku 1968 obdržel Čestný diplom na 22. MFF v Edinburghu. A v roce 1992 na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary získal Velkou cenu – Křišťálový globus.

Historické eposy Františka Vláčila jsou zkrátka úchvatné a většinou patří do zlatého fondu české a československé kinematografie. Roku 1998 byl film v anketě filmových kritiků a publicistů vyhlášen nejvýznamnějším filmem stoleté historie české a československé kinematografie.

Na ČSFD má film hodnocení 82 % a jmenuje se Markéta Lazarová. Kdo tento téměř tříhodinový snímek viděl, jistě si vzpomene, že jde o historickou baladu, která přináší syrové obrazy z drsného středověku.

Problémy při každé klapce

Nemám v úmyslu nořit se do děje filmu ani do jeho výpravy, která, mimochodem, byla excelentní. Chci se vrátit k jeho natáčení. Hlavní postavu hrála šestnáctiletá Magda Vášáryová; ve svých rolích byli také jedineční Josef Kemr či Vladimír Menšík (kdo nezná jeho dramatické role, tak tady si pošmákne). Práce na scénáři trvaly tři roky a další tři roky se film natáčel. Náklady na něj už v té době činily skoro 13 milionů, a tak se snímek stal nejdražším československým filmem. V té době byl totiž rozpočet na film cca 3 miliony Kčs.

Kvůli tak závratnému rozpočtu donutilo studio Barrandov režiséra Vláčila zavázat se, že natočí ještě jeden film ze středověku. To proto, aby se v něm využily všechny kostýmy a dekorace, které byly vyrobeny pro Markétu Lazarovou. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč Vláčil natočil film Údolí včel.

Hlavní představitelka si z natáčení odnesla trauma

Magda Vášáryová byla v době, kdy se film točil, nezkaženou dívkou ze slovenského maloměsta a vyrůstala v přísně konzervativní výchově. Dlouhodobé natáčení se pro ni proto stalo doslova traumatickým zážitkem. Režisér Vláčil páchl alkoholem a Magdě neustále vyprávěl strašidelné historky.

I Vladimír Menšík byl často opilý a do poslední chvíle vždycky vyprávěl sprosté vtipy. Vůbec nejhorším zážitkem Vášáryové byla scéna s polibkem, který byl její první v životě. Vůbec se jí to nelíbilo. A když záběr skončil, otočila se a zvracela.

Mrazy, bláto a hladový štáb

• Toulavý mnich Bernard, ztvárněný Vladimírem Menšíkem, během natáčení ukrutně zapáchal. Jeho hábit byl totiž potřen beraním spermatem, aby od něj neutíkala ovce, která ho provázela.
• Scénárista František Pavlíček v jednom z rozhovorů uvedl, že jeho a Vláčilův honorář za tento film byl o 60 haléřů nižší než plat uklízečky na Barrandově.

• Film se dlouho natáčel ve třicetistupňových mrazech. Z těch dní se dnes Magdě Vašáryové vybavuje jen ukrutná zima, která se ve středověkých hábitech skoro nedala vydržet.
• A když mráz povolil, koně i lidé se bořili do bláta. Vytáhnout zapadlá auta nedokázaly ani traktory, musela být použita vojenská technika. A protože v tomto počasí občas nebyly sjízdné komunikace, početný štáb byl několik dní bez jídla.

Zdroj: Wikipedia, ČSFD, AhaOnline