Japonská metoda umístění televize. Zlepší kontrast, odstraní odlesky a zvýší ostrost i na starších modelech

Všichni to známe, přineseme si domu novou televizi a těšíme se na to, až si pustíme film. Najednou ale zjistíme, že vidíme sami sebe v odraze nebo nás ruší denní světlo.

Když si člověk přinese domů novou televizi, řeší hlavně technické parametry. Kontrastní poměr, HDR režimy nebo maximální jas. Všechno to vypadá důležitě, dokud nezasvítí ranní slunce. Pak se na obrazovce objeví vlastní odraz, barvy ztratí sílu a z kdysi dokonalého obrazu je šedivá plocha. A právě tady přichází ke slovu japonský přístup, který kombinuje tradici, architekturu a jednoduchá pravidla práce se světlem.

Když nemyslíme dopředu

Moderní interiéry milují čisté stěny a televizní panely umístěné přesně doprostřed místnosti. Na fotografiích to působí elegantně, ale v realitě do obrazovky často míří paprsky světla, odraz z lesklé podlahy nebo několik bodových světel. Stačí jedna z těchto věcí a barvy jsou pryč. Často bývá i alchymie nastavit vzdálenost sedačky od televize.

Japonské domácnosti mají jedno specifikum. Mnoho bytů je malých, světla je málo a každý centimetr prostoru musí dávat smysl. Televize tam nebývá náhodně umístěná jako další kus elektroniky. V místnosti má své jasně dané místo. Právě tady budu hovořit o prvku, který se v japonské kultuře používá stovky let a který se stal inspirací i pro moderní způsob umístění televize.

Tokonoma byl tradiční výklenek v místnosti. Jednoduchá nika bez zbytečných dekorací, kam se umisťoval svitek, ikebana nebo keramika. Nebyl to prostor na odkládání věcí, ale klidné místo pro oči. Světlo nesmělo rušit, dekorace měla dost prostoru a pozadí bylo spíše tmavé. Všechno kolem mělo sloužit jedinému účelu. Nasměrovat váš pohled tam, kde má opravdu být. Když si tokonomu představíte dnes, připomíná vlastně elegantní předchůdce dnešního domácího kina.

Jak se poučit od Japonců

I když je Tokonoma k vidění především ve starších bytech nebo domech na vesnicích. V moderních japonských interiérech se tenhle princip zachoval. Televize mají často vlastní panel nebo výklenek, někdy jsou lehce zapuštěné do obložení. Kolem bývá minimum věcí, aby oči při sledování nic nerušilo. Tmavší, matný povrch za obrazovkou zvyšuje vnímaný kontrast, protože světlo se neodráží. Černá působí hlubší, barvy sytější a dokonce i starší modely vypadají na podobném pozadí lépe. Japonci se také vyhýbají umístění televize naproti oknu. Světlo má dopadat z boku nebo vůbec, jinak se ztrácí ostrost i barevná hloubka.

Tento přístup je překvapivě jednoduché přenést i do běžného evropského bytu. Základ je vybrat stěnu, která není vystavená přímému slunečnímu světlu. Pokud je televize proti oknu, ztrácí i ty nejlepší panely sílu. Když se obraz umístí do optického výklenku nebo na tmavší panel, působí výrazněji. Nemusíte dělat stavební úpravy. Stačí tmavší pruh barvy, jednoduché obložení nebo matná tapeta. Efekt bývá překvapivý.

Dalším krokem je výška. Ideální je, když oči míří zhruba do spodní nebo střední části obrazovky. Vysoké umístění nad krb možná vypadá efektně, ale sledování je pak nepohodlné a obraz působí hůř. Nakonec je důležitá i čistota kolem televize. Příliš mnoho dekorací, poliček nebo výrazných předmětů působí rušivě.

Tokonoma jako vizuální průvodce

Výsledkem je metoda, která nezvyšuje kvalitu obrazu technicky, ale opticky. Upraví se prostor, kde se díváte. Tím se změní celkový dojem. Ostrost je najednou lepší, barvy působí živěji a odlesky zmizí. Často stačí přestěhovat televizi o půl metru nebo změnit barevné pozadí. A máte pocit, že jste si pořídili novější model.

Japonská metoda umístění televize tak není žádný zázračný trik. Je to spíš návrat k principům, na které se u nás zapomnělo. Tokonoma učila, že to, na co se díváte, má mít vlastní prostor, klid a správné světlo. A že někdy není potřeba měnit techniku, ale prostředí kolem ní.

zdroje: gardilo.com, prozeny.cz, wikipedia.cz