Vypadala jako anděl, ale uvnitř byla jed. Nejelegantnější „potvora“ českého filmu dodnes fascinuje
Sledovat v Google Zprávách
Její vzhled působí dokonale: ladná postava, jemné rysy, pohled, který dokáže upoutat pozornost všech přítomných. Krása je tím, co člověka okouzlí na první pohled. Jenže za půvabem se může skrývat i cosi jiného: chladná odměřenost, nepřejícnost, lakota, chamtivost; zkrátka naprostá prohnilost. A to člověk neprohlédne často ani na druhý pohled. Je to zvláštní kontrast. Žena, jež působí jako ztělesnění elegance, ale přitom si v sobě nese tak temný stín, který je ještě silnější než její půvab.
Taková okouzlující osobnost s toxickým a manipulativním chováním může být velmi nebezpečná. Díky svému půvabu dokáže lidi kolem sebe snadno zmást. Umí rozdávat úsměvy, které však mohou být jen maskou, za níž se skrývá zlo a krutost. Je to krása, ukrývající pohár plný jedu. Krása, která není jen darem přírody, ale doslova zbraní, která může velice ublížit.
Dokážeme rozpoznat lidský charakter?
Když se v pohádce objeví jakákoli postava – od krásných princezen či podlých rytířů až po statečné a chytré chasníky a čarodějnice – představujeme si, že herec či herečka byli vybráni právě proto, že jejich povaha se v něčem dané roli podobá. Pak se jim přece postava musí lépe hrát. A někdy nás to až zamrzí, když zjistíme, že jsme se v úsudku o tom kterém umělci zmýlili.
Jestlipak už tušíte, o které naší herečce je řeč?
Přece o žádné. Jde o postavu macechy z pohádky o dvanácti měsíčkách. Tuto roli obvykle dostávají krásky, které dokáží ten macešin ukrutný charakter zahrát. A naše herečky to zvládají tak přesvědčivě, že o nich někdy máme zkreslené mínění; říkáme si, že v sobě musí mít kus takové povahy, aby to dokázaly. Ale nebojte se, nejsou takové. Jednak mají talent, a za druhé to studovaly. A musí se umět popasovat prakticky s každou rolí. Kdo z umělců by se nechal takzvaně „zaškatulkovat“, moc rolí by na něj nezbylo.
Tři macechy, každá jiná, ale přitom všechny potvory
Z posledních let si vybavuji tři pohádky o Marušce, kde se macecha objevila. Dvakrát to byla klasická pohádka Dvanáct měsíčků, v nichž se v roli macechy objevily nejprve Gabriela Wilhelmová (1992) a v té druhé Veronika Žilková (2012). A jednou se tato povedená rodinka, v níž dominovala macecha a Holena, objevila v pohádce Tři bratři. Tam macechu ztvárnila Ivana Chýlková.
V podání všech tří hereček se jejich krása stala prostředkem k ovládání okolí a za zdánlivou noblesou se skrývala jen neústupná touha po moci. A dámy to sehrály velmi přesvědčivě. Vždycky jsme na ně byli naštvaní a Marušky nám bylo moc líto, že musí žít s takovou megerou.
Krása, která překrývá kalich jedu
Macecha v pohádce je na první pohled ženou, která dokáže působit vznešeně. Její vystupování má v sobě jistou noblesu, která klame; macecha se snaží předstírat úlisnou laskavost, když se jí to před ostatními hodí. Ale pravda je jiná. Tato maska ukrývá chladnou, zlou, závistnou a nepřející povahu.
A tato tvrdost se projevuje především ve vztahu ke své nevlastní dceři Marušce, ze které si se svou dcerou Holenou udělaly služku. A tu zraňují jak slovy, tak i činy. Ještě, že ty naše pohádky všechny končí dobře. Vždyť je v nich tolik zlého, že nechápu, jak jsme s nimi dokázali přežít dětství.
Archetyp zlé ženy
V českých pohádkách se macecha doslova stala archetypem zlé ženy. Takové, která místo mateřské péče přináší utrpení. Není jen v pohádce O dvanácti měsíčkách, ale třeba také v těch o Jeníčkovi a Mařence nebo o Popelce. Tato žena se stala symbolem závisti, nenávisti a moci a je v silném kontrastu s nevinností nevlastních dětí. A o to víc její krutost vyniká. A myslíte, že taková macecha je pouze pohádkovou postavou? Že by tento prohnilý charakter neměl přesah i do dnešní doby?!
