Cizinci nenávidí naše nejoblíbenější české jídlo. Svíčkovou by vyhodili do koše dřív, než by ochutnali

Když se bavíme o jídle, máme často pocit, že se kolem nás točí celý svět. Pro nás je normální dát si na svatbě řízek přes půl talíře, na Vánoce kapra a v neděli pořádnou omáčku s knedlíkem. V některých zemích by ale tahle paráda lidi ponížila.

V různých kulturách totiž nejde jen o chuť. Jídlo je rituál, projev víry i způsob, jak ukázat respekt. Někde nesmíte kombinovat mléko a maso, jinde je přísně zakázané vepřové, jinde zase platí, že se nesmí ublížit žádnému živému tvoru. K tomu přidejte různé půsty, pravidla, kdo s kým smí u stolu sedět. A máte z obyčejného oběda menší společenskou vědu.

My u nedělního oběda řešíme maximálně to, jestli si přidáme ještě jeden knedlík. V jiných částech světa ale lidé přemýšlí, jestli se jídlem náhodou nedotknou svých náboženských pravidel. A někdy stačí jedna ingredience navíc a z milovaného národního pokrmu se stane něco, co by místní nemohli ani cítit.

Čechovo srdce plesá, nálada u stolu však klesá

A teď si představte, že za vámi na návštěvu přijede přítel z Indie a vy se jako správný hostitel pochlubíte tím nejlepším, co česká kuchyně umí. Talíř plný knedlíků, krémová omáčka, plátek hovězího a na vrchu citron se šlehačkou.

My vidíme vrchol nedělního luxusu, on vidí zvíře, které je u něj doma symbolem života a úcty. V tu chvíli je jedno, že omáčka je dokonale dochucená a knedlíky nadýchané, tenhle národní poklad by ho vyděsil k smrti. U nás se svíčková podává na svatbách, slavnostních obědech a rodinných setkáních, často jako první volba, když chceme ukázat, že si hostů opravdu vážíme. V Indii by totéž gesto vypadalo úplně jinak. Indy by to vlastně pobouřilo.

Když se nad tím člověk zamyslí, není to ale důvod k výčitkám, spíš k zamyšlení nad tím, jak moc je jídlo spojené s kulturou, ve které vyrůstáme. My jsme se ke svíčkové dostali úplně přirozeně, většina z nás ji jedla od dětství a málokoho napadlo řešit, z jakého zvířete vlastně je.

Pro někoho z druhé strany světa je to ale stejný šok, jako kdyby nám někdo naservíroval na talíř zvíře, které máme spojené se symbolem domova, třeba psa. Pokud si teď říkáte, že tím pádem nikdy nemůžete pozvat vegetariánského kamaráda nebo hosta z Indie na poctivý český oběd, mám pro vás dobrou zprávu. Svíčková se dá zachránit. Tedy alespoň její chuť. Tajemství je jednoduché, její kouzlo totiž spočívá hlavně v samotné omáčce.

Hovězí nám sice chutná, úprava je ale nutná

Spousta českých rodin už dávno dělá takzvanou falešnou svíčkovou. Maso se vymění, omáčka zůstává. Místo hovězího přijde na řadu třeba vepřová kýta, kuřecí nebo i rostlinná alternativa, pokud chcete jít opravdu vstříc vegetariánům. Základ z kořenové zeleniny, cibule, másla a trošky cukru, která se nechá zkaramelizovat, pak už pracuje úplně stejně. Zelenina se opeče, podlije vodou, přidá se nové koření, bobkový list, všechno se nechá pěkně propéct, a nakonec rozmixuje dohladka.

Omáčka se zjemní smetanou, dochutí citronem, solí, kapkou hořčice a klidně i lžící brusinek. K tomu nadýchaný kynutý knedlík a máte jídlo, které chutná jako klasická svíčková, ale obejde se bez hovězího masa. Někdo dá do hrnce kus vepřové kýty, někdo použije jen zeleninu a podává omáčku třeba s pečeným kořenem celeru nebo plátkem uzeného tofu, záleží jen na tom, jak daleko chcete zajít. Výsledek je ale pořád stejný.

Talíř, který voní domovem, omáčka, do které člověk máčí knedlík tak dlouho, dokud nezbude ani kapka. Možná se na to netváříte, ale za mě je tohle ta nejlepší vizitka naší kuchyně. Znamená to totiž, že podstata je v tom umět jídlo správně okořenit a použít takovou kombinaci surovin, při které se i sebelepší omáčka obejde bez masa.

Zdroje: Epochaplus.cz, Zijemehomemade.cz, Fresh.iprima.cz