Kameraman při jejích scénách zapomněl točit a plakal. Pak se zrodila nejoblíbenější česká herečka

Životní příběhy herců jsou všelijaké. Většina z nich se však po studiu na konzervatoři dostane do nějakého divadla a pak při troše štěstí a talentu dostanou angažmá ve filmu. Samozřejmě po letech dřiny na prknech. Pokud je jim osud nakloněn, jedná se o začátek celoživotní kariéry. Některým hvězdám se však na stříbrná plátna podaří proniknout už rovnou během studií. Podobně tomu bylo i u herečky, ze které se v letech po její první roli stala smetánka českého herectví. Do té doby o ní nikdo ani neslyšel. Předvedla však takový výkon, že podle některých vyprávění kameraman v posledních scénách zapomněl točit a rozplakal se. 

Jednou z nejznámějších českých knih je bezesporu Babička od Boženy Němcové. A právě adaptace tohoto legendárního románu pomohla katapultovat na výsluní herečku, která si získala srdce celých generací diváků.

Psal se rok 1971. Filmaři hledali mladé lidi, které mohou hrát dětské a dospívající postavy. V rámci výběrového řízení se vydali i na brněnskou konzervatoř. Tam vlastně úplnou náhodou natrefili na tehdy osmnáctiletou dívku, která byla naprosto perfektní pro roli Barunky. Výkon, který ve filmu do té doby naprosto neznámá mladá herečka předvedla, se zapsal do dějin tuzemské kinematografie. Na základní škole přitom snila o kariéře v diametrálně odlišném oboru.

Chtěla být chemičkou

Pamětníci jistě již tuší, že se jedná o adaptaci Babičky, kde Barunku ztvárnila Libuše Šafránková, později Abrhámová. Budoucí představitelka Popelky se narodila 7.června roku 1953 ve městě Šlapanice nedaleko Brna. Na základní škole ji zajímaly přírodní vědy a v dětských letech proto toužila stát se vědkyní. Konkrétně v oboru chemie.

Umění však měla v genech, její Miroslav tatínek působil jako učitel hudby, kapelník dechovky, kostelní varhaník a hudební doprovod v divadlech. Na myšlenku stát se herečkou ale Libuši přivedla babička, která obdivovala zpěv a mluvený projev své vnučky. Místo na technickou školu proto její cesta vedla na Brněnskou konzervatoř.

I když role Barunky byla průlomová a přinesla jí slávu, Libuše nezahálela však ani předtím. Jako malá chodila na zpěv a do dramatického kroužku a k vážnému divadlu se poprvé dostala již mezi roky 1970-1971. Tedy rok před osudovým natáčením. Působila tehdy ve Státním divadle v Brně. Po úspěchu v Babičce a úspěšném absolvování konzervatoře se přestěhovala do Prahy a tam teprve naplno odstartovala její nesmírně plodná kariéra. Nejdříve dostala angažmá v Divadle Za branou pod vedením režiséra a herce Otomara Krejči staršího. To však bylo v roce 1972 uzavřeno a tak nadále až do roku 1990 působila v Činoherním klubu.

Více než 150 rolí

Kromě divadla se však pochopitelně do dějin zapsala i svým četným působením před kamerou. Zahrála přes sto padesát různých filmových a seriálových rolí, je proto těžké vybírat ty nejlepší. Mezi nejpopulárnější však nepochybně patří například princezna Popelka. Tu přitom podle původních plánů vůbec hrát neměla. Do role totiž tvůrci nejprve obsadili herečku Janu Preissovou. Ta se však nemohla natáčení zúčastnit kvůli těhotenství. K jedné z největších životních rolí tak pro Šafránkovou podobně jako u Babičky došlo shodou náhod.

Neméně známý byl i její vztah s hercem Josefem Abrhámem. S tím se seznámila na natáčení komedie Tři v tom režiséra Jiřího Menzela. Vzali se v roce 1976 a zůstali neochvějně svoji až do konce života. Libuše Šafránková odešla ze světa v den svých narozenin roku 2021 ve věku 68 let. Na kterou její roli vzpomínáte nejraději?

Zdroje: Wikipedie, medium.seznam.cz, ČSFD