Největší trapas v televizi: Český seriál vydržel na obrazovce jen pár dnů a vypařil se

Když se očekává nový český seriál, jde vždy o velkou věc. Jenže občas to prostě nevyjde a natáčení se nepovede. Tak jako v případě seriálu, který se v televizi ohřál pouhých pár dní. A podle hodnocení diváků je považován za jeden z největších trapasů. 

Přesně to se stalo u jednoho českého seriálu, který měl na to, aby se stal oblíbenou kriminálkou s velmi netradičním hrdinou. Místo toho se ale stal ukázkou toho, jak snadno může seriál nesplnit očekávání diváků. A jak rychle může zmizet z obrazovek, přestože jsme na něj všichni čekali poměrně dlouho.

Obrovské očekávání vedlo k tvrdé realitě

Už první díly mi dávaly nenápadné signály, že tady něco nehraje. Humor, který měl být drzý a ironický, zněl spíš jako ozvěna devadesátých let. Společenská témata, která dnes prostě musí být citlivá, byla podávána až moc jednoduše. Rozhovory herců působily zastarale a někdy až trapně. Bohužel.

Zvláštní byl i samotný styl seriálu. Na jednu stranu se tvářil jako krimi, na druhou jako sitkom. Tvůrci asi chtěli vytvořit výraznou hlavní postavu, která bude vyčnívat z řady seriálových detektivů. Jenže místo charismatického rebela vznikla postava, u které jsem si nebyl vůbec jistý tím, jestli se mám smát, nebo kroutit hlavou. A když už se seriál pokusil o vážnost, sklouzl do něčeho, co jsem už viděli jinde. Takže nejen, že výsledek nebyl originální, ale ve srovnání s konkurencí i o dost horší.

Velmi diskutovaným tématem se stalo i to, jakým seriál pracuje se vztahy mezi muži a ženami. V dnešní době působily některé scény jako z pravěku. Trochu to vypadá, jako by si tvůrci nevšimli, že se společnost změnila a už nežijeme ve věku, kdy ženy mají jasně danou práci v domácnosti.

Podobně rozpačitě dopadla i snaha dotknout se vážných témat. Nejde o to, že by se o nich nemělo mluvit, dle mého názoru právě naopak. Je to součástí dnešní kultury a je přirozené o tom debatovat. Problém byl v tom, jakým způsobem se to dělo. Seriál tak na mě působil bezcitně a že si dělá z témat legraci, jako by těm tématům vlastně rozuměl po svém a nezajímal se jiné názory. Seriál se snaží být aktuální jen na oko, ale ve skutečnosti zůstal zaseknutý hluboko v minulosti.

Maximální ambice

Celkové zápletky jsou tak trochu mixem parodie, vážnosti a poukazovaní na neschopnost státních orgánů. Výsledkem je tak podivný mišmaš, který připomíná balkánskou kovbojku zkříženou s českou televizí. Některé momenty jsou možná zábavné právě svou ulítlostí, ale jako celek to vypadá zvláštně. Něco jsem ani nedokázal dokoukat do konce.

Jde o seriál Inspektor Max. Třináctidílný projekt, který Česká televize uvedla s nemalými ambicemi, ale který se na obrazovkách ohřál jen velmi krátce. Hlavní postavou byl Zoltán Max, stárnoucí slovenský detektiv v podání Juraje Kukury, který po aféře „dosluhuje“ u pražské kriminálky.

Když herec nezachrání propadák

Právě Kukura byl často označován za jeden z mála důvodů, proč seriál vůbec sledovat. Jenže ani silná osobnost hlavního herce nedokázala přebít fakt, že kolem něho běží seriál, který je tak trochu zmatený. Humor vítězil nad krimi, ale krimi se tvářilo smrtelně vážně. Což celé působilo dost nesoudržně. Upřímně? Po třetím díle jsem si říkal, jestli se dívám na krimi, nebo na nepovedenou parodii…

Výsledkem byl jeden z nejrychlejších televizních propadáků posledních let s hodnocením nízkých 39 % na ČSFD. Seriál, který měl zůstat v paměti, se z ní vytratil skoro okamžitě. Netrvalo dlouho a seriál po své premiéře rychle opustil televizní obrazovky.

Zdroje: lidovky.cz, csfd.cz, idnes.cz