Jméno, za které jsme se v socialismu styděli. Dnes ho má v občance téměř 14 tisíc Češek

Jméno provází člověka od prvního nadechnutí až do poslední vzpomínky, kterou po sobě zanechá. Neseme je jako znak, který nás světu představí ještě dřív, než to provedeme my sami. Existují období, kdy jsou některá jména ve větší oblibě, zatímco jiná jsou méně přitažlivá a působí až posměšně. Ale to všechno si vymýšlejí sami lidé a mohou člověku kvůli jménu i psychicky ublížit. A přitom je nejspíš jméno jako jméno.

I sami rodiče přistupují při výběru jmen pro své potomky s rozdílnými představami a emocemi. V některých rodinách má přednost tradice a jména se dědí z generace na generaci. Lidé mají pocit, že vytvářejí propojení mezi minulostí a budoucností a připomínají si tak své předky. Jiní rodiče touží po jménech melodických a libozvučných, která se dobře vyslovují, a ještě lépe zní. Někdo svým dětem dává jméno podle slavných osobností: často věří, že takové jméno může být jakýmsi kompasem, který jejich ratolesti ukáže životní směr.

Nad tím vším se však vznáší stará otázka…

Opravdu jméno ovlivňuje život svého nositele? Někdo tvrdí, že ano, jiní se tomu smějí. Zásadní skupinou, která na to má názor, jsou psychologové. Ti upozorňují, že jméno může ovlivnit to, jak nás vnímají ostatní lidé. A tím nás mohou pozvednout, anebo nám způsobit trauma. Jestliže naše jméno zesměšňují, může nám to snížit sebevědomí. A s tím toho v životě souvisí hodně. Sociální vědy zase říkají, že jména mohou nést kulturní, třídní či právě již zmíněné generační souvislosti. Ezoterické náhledy tvrdí, že jméno v sobě nese určité vibrace a tím určuje osud daného jedince.

Ať už se přikloníme k té či oné straně, jedno je jisté: pro někoho je jméno jen soubor písmen v rodném listě. Jiní tvrdí, že je to kulturní či historický otisk, osobní značka nebo rodinný závazek. Zda v sobě jména mají sílu předurčení, anebo jsou jen prázdným označením k rozlišení osob, to už si musí posoudit každý sám.

Jsou některá jména zakázaná?

Kdo by chtěl za posledních 80 let dát svému dítku jméno Adolf, po zkušenosti s jeho nejznámějším nositelem?! Přesto je podle nalezených zdrojů u nás 2632 osob tohoto jména. I když je uveden průměrný věk 69 let, přece jen byla jména dána těmto lidem do vínku po válce. Jméno Adolf vzniklo ze starogermánských jmen Athalwolf a Athaulf, která se vykládají jako ušlechtilý vlk. Tak možná pro tyto vlastnosti lidé jméno ještě používají.

Jeden by řekl, že třeba jméno Albert, po slavném Einsteinovi, by bylo rodiči vyhledávané víc. A přitom je jich u nás o něco méně než Adolfů. Inu rodiče vedou při volbě jména rozličné myšlenkové pochody. Povoleno však není rodičům úplně všechno. Sice neexistuje žádný seznam zakázaných jmen, ale obecně platí, že nejsou povolena jména vulgární, urážlivá, diskriminační nebo názvy různých značek. Například v Německu nejsou povolena jména Lenin, Judas, Satan či Whisky.

Některá jména jsme kdysi považovali za směšná

K některým jménům se sice žádné zákazy a povolení neváží, a přesto si s nimi jejich nositelé vytrpěli své. Třeba za totality byla terčem posměchu Anděla. I když jméno zní docela pěkně, tak si tyto dívky užily své, protože jsme se jim jako děti smáli. Možná proto, že v té době vládnoucí garnitura usilovala o ateistické prostředí. Nicméně Anděl máme v Česku přes tři tisíce; a největší nárůst těchto jmen se projevil v letech 2002 až 2016. Nejvíc se jich vyskytuje v Praze, Ostravě a Brně. Obdobou jména Anděla je Angelína či Angelika. V překladu to znamená posel Boží.

A protože jsme měli ve škole také několik Viktorií, vím, že jsme se jim smáli, že je to „bláznivá Viktorka“, podle Boženy Němcové. Přitom, jak všichni dnes víme, jméno znamená vítězství: Viktorie byla římská bohyně vítězství. V roce 2022 žilo v České republice necelých 14 tisíc žen, respektive dívek s tímto jménem. Dívek proto, že jejich věkový průměr byl 11 let.

Mezi českými jmény – ať už se to ostatním líbí nebo ne – vede jednoznačně Jiří, Jan, Josef, Petr, Pavel, Martin, František, Jaroslav, Tereza, Kateřina, Jana, Lucie, Barbora. Tedy klasická jména, která se v českých zemích objevují takřka od nepaměti.