Od roku 2026 už tisíce Čechů nebudou platit televizní poplatky. Je to oficiální

Zatímco složenky a trvalé příkazy neúprosně odčerpávají z rodinných rozpočtů vyšší částky než v minulosti, z vládních lavic zní hlasité sliby o tom, že s tímto přežitkem je definitivní konec. Situace je pro běžného občana, který se snaží zorientovat v tom, co vlastně platit musí a co už možná nebude, značně nepřehledná. Vláda sice mluví o úlevách, ale pohled na složenky ve schránkách zatím hovoří jinou řečí.

Je polovina ledna roku 2026 a pro mnoho českých domácností to znamená jediné, zkontrolovat, zda odešla roční platba za veřejnoprávní média. Právě do patnáctého ledna musí mít Česká televize a Český rozhlas peníze na účtu, pokud jste zvolili úhradu v ročním intervalu.

Letos ale nad poplatky visí spousta otazníků. Vládní koalice, tvořená hnutím ANO, SPD a Motoristy, totiž hodila na stůl téma, které hovoří o úplném zrušení koncesionářských poplatků a přechodu na financování ze státního rozpočtu. Než se tak ale stane, a plánuje se to nejdříve na rok 2027, navrhli přechodné opatření, které by mohlo od placení osvobodit tisíce lidí už dříve.

Koho by se měly změny týkat

Tím nejvýraznějším „novým pravidlem“, o kterém se nyní vášnivě diskutuje v kuloárech i v kancelářích na Kavčích horách, je návrh ministra kultury Oty Klempíře. Ten přišel s myšlenkou, že by se povinnost platit televizní poplatek mohla okamžitě zrušit pro seniory a důchodce. Tímto líbivým sociálním gestem chtějí ulevit peněženkám starších spoluobčanů. Ministr tento krok prezentuje jako logický mezikrok před tím, než se systém poplatků zruší úplně pro všechny. Jenže každá mince má dvě strany a v tomto případě je tou druhou stranou rozpočet veřejnoprávního média.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a byla poměrně ostrá. Generální ředitel České televize Hynek Chudárek okamžitě upozornil, že takový krok by nebyl jen drobným škrtem v rozpočtu, ale doslova likvidačním zásahem do fungování instituce. Osoby starší pětašedesáti let se na celkovém výběru poplatků podílejí celými sedmačtyřiceti procenty. Pokud by takové množství plátců ze dne na den ubylo, televize by přišla o miliardy korun a podle Chudárka by nebyla schopna plnit svou veřejnou službu.

Kolik a za co vlastně platíme

Když opustíme politické plány a podívejme se na to, jaká platí pravidla právě teď, pak se vám asi vybaví novela z loňského roku, která po dlouhých letech poplatky navýšila. Od loňského roku činí televizní poplatek sto padesát korun a rozhlasový na padesát pět korun. Celkem tedy každá domácnost, která podléhá této povinnosti, odvádí měsíčně 205 korun. Ročně je to pak 2 460 korun.

Poplatkům se nevyhnete, ani když doma nemáte klasickou televizi. Dnes už k povinnosti stačí, aby jste měli chytrý telefon nebo používali tablet. Zákon se loni změnil a nově cílí na všechna zařízení, která zvládnou přehrát vysílání přes internet. A to změna, platná od loňského května, přivedla do systému tisíce nových plátců. Co se týče samotného placení, pokud nemáte nastavenou platbu přes SIPO, zakroužkujte si v kalendáři patnáctého. To je poslední termín, kdy musí mít média peníze na účtu, ať už posíláte úhradu ročně, každý měsíc, nebo třeba jen jednou za čtvrt roku.

Jak to mají podnikatelé a firmy

Samostatnou kapitolou jsou pak podnikatelé a firmy. Pro ně se pravidla také zpřísnila a pro mnohé OSVČ vznikla situace, že se museli registrovat dvakrát. Jednou jako soukromá osoba za svou domácnost, pokud tedy nežijí s někým, kdo už platí, a podruhé jako podnikající fyzická osoba. I když jako podnikatel nemáte v kanceláři televizi, ale máte mobil nebo notebook, tak se povinnost platit poplatky vztahuje i na vás. U větších firem pak rozhoduje počet zaměstnanců. Pokud firma zaměstnává méně než 24 zaměstnanců na plný úvazek, je od poplatků osvobozena. Jakmile ale tento počet překročí, jsou stanoveny poplatky podle velikosti podniku.

Kdo ještě nemusí platit koncesionářské poplatky

Ačkoliv povinnost hradit poplatky se vztahuje na většinu z nás, jsou mezi námi i v letošním roce výjimky. Primárně jde o domácnosti s nízkými příjmy, jejichž čistý příjem za uplynulé čtvrtletí nepřesahuje 2,15násobek životního minima. Nemusí se registrovat ani studenti, protože se předpokládá, že žijí s rodiči ve společné domácnosti. To však platí do doby, než se budou sami živit. Dále se úleva vztahuje na osoby s úplnou nebo praktickou slepotou či hluchotou, ovšem pouze v případě, že žijí osaměle, případně domácnost sdílejí výhradně s nezaopatřenými dětmi nebo osobami se stejným postižením. Čtvrtou skupinou jsou pak cizinci, kteří na našem území nemají povolený trvalý ani dlouhodobý pobyt.