Největší filmová stoka: Herci si mysleli, že natáčí hit hodný Oscara, ale pěkně se spletli

Když se natočí film podle bestselleru, automaticky asi očekáváme, že by to mohl být hit. Všechny ty stránky si už někdo zamiloval, takže udělat z toho scény, které si zamiluje i divák, by nemělo být těžké. To si mysleli i herci, kteří na snímku pracovali, pak ale přišla tvrdá realita a přiznání od režiséra, o kterém aktéři neměli nejmenší tušení.

Přitom kniha byla famózní a scénář tak také vypadal. Snímek vychází ze severského thrilleru od známého autora, na kterého se stojí fronty v obchodech a dlouho se čeká na nový díl. A k tomu obsazení, které by rozhodně stačilo i na Oscary. Michael Fassbender jako problematický vyšetřovatel Harry Hole, J. K. Simmons v jedné z výrazných vedlejších rolí, plus další známé tváře, které budí dojem, že tohle nemůže dopadnout špatně. Jenže může. A taky, že dopadlo.

Tváří se mrazivě, ale taje v břečku

Začátek ještě slibuje, že by to mohlo fungovat. Ten vás totiž vtáhne do atmosféry zasněžené samoty v Norsku. Což je země, která vynikne hned v prvních záběrech. Můžete se tak hned od prvních pár minut kochat záběry a nasávat severskou atmosféru. No a pak je tu i Oslo, u kterého já mám vždy chuť se sebrat a dojet si tam do místní kavárny dát si kafe, i kdyby venku mrzlo tak, že se vám lepí řasy.

Po vizuální stránce prostě dobrý. Jenže hned potom se do příběhu začne vkrádat něco horšího než mráz. Nejasnost. Zvlášť, pokud jste nečetli knihu, tak vám bude spousta věcí ve filmu motat hlavu. Kritici přesně psali o neuspořádanosti a lenosti režiséra. Ve dvouhodinovém snímku toho je vlastně nějak moc a zároveň nic. To je dáno asi tím, že režisér se nedržel úplně předlohy od Jo Nesbø a zároveň přidal scény, které nemají takový význam. Ve finále by bylo možná lepší, kdyby to byla standartní televizní detektivka na hodinu a kousek, ale vypíchlo by se to podstatné.

Když vám někdo vysvětluje to, co je jasné

Scénář prostě působí, jako by někdo vzal tlustou knihu, vytrhal z ní několik kapitol. A pak doufal, že si zbytek domyslíme. Postav je ve filmu hodně, ale málo z nich má prostor se vůbec představit. Mnoho z nich působí důležitě, ale než si je zapamatujete, jsou hned pryč – nebo se film tváří, jakoby tam vůbec ani nebyly.

A když se konečně po dlouhé době začne řešit, kdo a proč zabíjí, film vám dá naprosto triviální odpověď. Vrah je psychopat, tak dělá psychopatické věci. Možná by to mohlo ještě fungovat, kdyby to nepůsobilo tak zvláštně. Snímek se totiž snaží tvářit chytře, ale do toho se pak dějí očividné věci a vlastně to postrádá hloubku i smysl.

Proč z toho měl být Oscar, ale je to jen stoka

Největší paradox je asi to, že se u toho sešla parta, která jenom z pohledů na sebe by byla přesvědčená, že tohle musí dostat Oscara. Když by si někdo připustil, že herci nemusí mít své dny, tak by ho o úspěchu přesvědčil fakt, že se točí podle detektivní legendy, která prostě nemůže dopadnou špatně.

Za režii je tady zodpovědný Tomas Alfredson, který už jednou zvládl zadaptovat složitý špionážní thriller, a dokázal z něj udělat dusnou podívanou. Produkčně se kolem projektu pohyboval i Martin Scorsese. Ve střižně se objevuje jméno Thelma Schoonmakerová. A přesto výsledek vypadá, jako by se film vyráběl ve spěchu a pomalu by se dalo i říct, bez scénáře. Herci neselhali, jde o to, že některé postavy jsou tak špatně napsané, že je prostě nemohl zahrát nikdo lépe.

Možná bychom si Sněhuláka oblíbili víc, kdyby nechyběly důležité scény. Režisér totiž později otevřeně přiznal, že se část scénáře vůbec nenatočila. Zhruba deset až patnáct procent se prostě objevilo jen na papíře. Přirovnal to k puzzle, kterému chybí pár dílků, takže nikdy neuvidíte celek, je to jako byste ztratili kus oblohy a středu.

Když nestíháte a film vás unaví

A tak není divu, že se ze Sněhuláka stal terč posměchu. Když thriller nedává smysl, není to „mysteriózní“, ale únavné. A když se k tomu přidají nepochopitelné scény, jako třeba záběr detailu na krev, aby náhodou nikdo nepřehlédl, že teď je to vážné, celé to jen podtrhne dojem, že se díváte na něco, co samo neví, čím chce být.

Měl to být začátek nové filmové série. Měl mít všechno, co si správné krimi žádá. Úspěch se zdál nevyhnutelný a mohl aspirovat na Oscary. Místo toho z toho vylezla obyčejná krimi, u které po půlhodině nevíte, kdo je kdo a proč se děje, co se děje. A tak, se pokračování asi ani nedočkáme. A když se ztratí i ti, kteří četli knižní předlohu, tak je prostě něco špatně.

Zdroje: iDNES.cz, Kinobox.cz, Aktuálně.cz