Jméno, které se za první republiky nesmělo dávat. Dnes je vyhlášené a nosí ho tisíce lidí

Kdybyste dnes nahlédli do seznamu novorozenců, zjistili byste, že co se jmen týká, vypadalo by to jako na mezinárodním letišti. Vedle Olivera leží v postýlce Liam, vedle nich Sofie s Amélií a kousek dál Mia s Kristiánem. A přitom si uvědomíte, jak se svět mění. Ještě před 40 lety by taková jména působila v naší české kotlině jako zjevení. Inu, vývoj. Propojení se světem se projevilo i v této oblasti.

A to dřív nebylo možné. Za socialismu výmysly rodičů matrikáři rychle utnuli. Pokud si někdo přál pro své dítě obzvlášť výjimečné jméno, zpravidla mu to úřady zatrhly.

A za první republiky?

Tehdy se na jména pohlíželo s úctou a vážností. A kalendář se v té době považoval skoro za posvátný. V těch dobách v něm bývala jména, která měla buď letitou tradici nebo církevní původ. Ta dávali svým potomkům i rodiče, kteří nebyli věřící.

Jako by se lidé drželi vlastností patronů. Když se narodil František, bylo přece každému hned jasné, že to bude dobrý člověk. Marie byla symbolem čistoty a laskavosti, Anna zase jistoty a síly. A když se v do rodiny narodil Josef, očekávala se spolehlivost.

Rozhodně však za první republiky nebylo možné, aby se české, respektive československé dítě jmenovalo třeba Olivier nebo Mercedes, kterých jsou dnes plné matriky. Nebyla totiž v kalendáři a působila příliš západně. 

Jména se často dědila z generace na generaci

Často se v rodinách používala stejná jména po celé generace. Dědeček byl Jan, tatínek byl Jan, tak proč ne syn? Jako by stejné jméno drželo celou rodinu pohromadě. A také to bylo z úcty k předkům. A tak mezi dívkami byly Elišky, Ludmily, Anežky, Anděly, Markéty, Františky, Kateřiny, Vlasty, Boženy. Chlapcům se dávala jména jako Jakub, Petr, Pavel, Antonín, Řehoř, Vilém, Eduard, Vojtěch, Ondřej, Karel. Některá jména se dávat nesměla, protože nebyla v kalendáři.

Zlom po druhé světové válce

Jenže pak přišla druhá světová válka a po ní mnoho změn. Mezi nimi také přibyla v kalendáři nová jména. Jednak východní, ruská, na počest osvoboditelské Sovětské armády. Přibylo Vladimírů, Ivanů, Igorů, a dokonce někteří chlapci přišli na svět se jménem Lenin. Také se používala západní jména, a to na počest amerických spojenců. Byť někdy jen v počeštěném tvaru.

Najednou už nebylo nutné držet se kalendáře jako jediného zdroje inspirace. Rodiče začali pokukovat po jménech, která zněla moderněji a světověji. Už nechtěli dávat svým potomkům jména, která nosí půlka vesnice. A tak se do českých rodin začala pomalu, ale jistě vkrádat jména, která by za první republiky působila nepatřičně a rozhodně by rodičům neprošla.

Mnoho jmen přibylo

Objevila se Světlana, Nataša, Nina, ale také Ingrid, Karin, Renata či Diana. Vedle tradičních Josefů a Antonínů se objevil Radek, Daniel, Vladimír, Libor, Patrik. Tato jména oproti dobám první republiky v sobě nesla cosi mírně cizokrajného. V té době se rodiče přestali ohlížet tak přísně po tradici a dbali víc na to, aby se jim jméno líbilo a pěkně znělo.

Spousta jmen se tak stala módním výstřelkem. Jenže, jak víme, móda bývá často vrtkavá. Co bylo módní v padesátých letech, v sedmdesátých už působilo zastarale. A nad tím, co bylo oblíbené v devadesátkách, se dnešní rodiče jen usmívají. A tak je to v módě se vším – s oblečením, zařízením domácnosti, architekturou. A pak přišla totalita a úřady nám začaly mluvit i do těch jmen. Samy určovaly, která jsou vhodná a která nikoliv.

Jména z první republiky se vracejí

Lidské jméno není jen slovo k označení jednotlivce. Je také určitým příběhem a odkazem doby, v níž se dítě narodilo. Za první republiky to byly příběhy zakořeněné, s vůní kostelních lavic a starých rodinných fotografií. Po válce to byly příběhy nových začátků, odvahy a touhy po změně.

A dnes? Jednak se vracejí jména z první republiky. A za druhé se na pojmenování dětí odráží otevřený a propojený svět, kde se potkává tradice s fantazií. A kde se nemusí nikdo bát přidělit svému dítku jméno, které se mu zdá nejpříhodnější. Jedním z kritérií výběru by však možná mohla být skutečnost, jak bude jméno ladit s příjmením.

Nevhodné pojmenování dítěte úřady nedovolí ani dnes

Avšak nemyslete si, že vám úřady povolí pojmenovat dítě jakkoli nesmyslně nebo vulgárně. Společnost tak dbá na to, aby dítě nebylo v životě středem posměchu či dokonce šikany. Vaše oblíbené filmové jméno tak třeba vůbec nemusí projít.

Možná se už nikdy společnost nevrátí k době, kdy se vlastní jména dědila jako rodinný poklad. Ale je to tak možná správně. V demokratické společnosti má člověk právo pojmenovat své potomstvo podle svého vlastního uvážení.

Zdroje: Kalendář, Lifee, Dotyk