Tahle potravina byla hitem socialismu: Dnes raději suchý rohlík s máslem, než ji znovu jíst

Za socialismu to bylo na každém stole. Dnes to skoro nikdo nejí. Jde o pokrm, který buď milujete, nebo nesnášíte, ale spíš tedy nesnášíte. Mladá generace většinou ani neví, o čem mluvíme. A ti starší, ti se kvůli tomuhle dokážou i pohádat.

Pamatujete si tu zvláštní rosolovitou hmotu, která se třásla na talíři? Ten studený pokrm, který vypadal divně a chutnal ještě divněji? Pokud vám je nad padesát, určitě ano. Pokud vám je pod třicet, možná vůbec netušíte, o čem je řeč.

Jde o pokrm, který byl v dobách socialismu prakticky na každém stole, ale dnes na něj spousta lidí spíš vzpomíná jako na naprosté trauma. Studená, třesoucí se konzistence, divné kousky masa uvnitř a ten specifický zápach je straší i ve snech. 

Spousta lidí má z dětství stejný zážitek. Babička nakládá na talíř velký kus rosolovité hmoty a tvrdí, že je to zdravé a že vám to jen prospěje. Děti se na to většinou dívaly s hrůzou v očích a tajně to cpaly psovi pod stůl nebo se toho zkrátka snažily zbavit nějak jinak.

Tajemství rosolovité hmoty

Jmenuje se to sulc, někdo tomu říká huspenina nebo aspik. Jde o rosolovitou hmotu, která vznikne z vyvařených částí vepřového masa bohatých na klihovaté látky. Velké množství kolagenu v něm má stejnou strukturu jako vazivová tkáň v našich tělech.

Suroviny na něj nejsou žádná lahůdka, jsou to prasečí nožičky, kolena, kůže a hlava. Právě v těchto částech se nachází nejvíc látek, ze kterých po dlouhém vaření vznikne rosol. Pro lepší chuť se do něj přidává zelenina typu mrkve, petržele a celeru, plus koření jako pepř, nové koření a bobkový list.

Příprava je vlastně jednoduchá, ale vyžaduje trpělivost. Všechno se nakrájí na kousky, uvaří v menším množství vody, zamíchá, dochutí kořením, nalije do mísy a nechá vychladnout. A pak vám vznikne ta třesoucí se hmota, která hosty buď nadchne, nebo vyděsí.

Proč to bylo tak oblíbené

Za socialismu se tohle jídlo dělalo hlavně z praktických důvodů. Vzniklo kdysi dávno jako metoda, jak uchovat maso bez chladničky. Vyvařený vývar z kostí, kůží a chrupavek ztuhnutý v chladu vydržel použitelný mnohem déle. Navíc byly levné suroviny. 

Šlo o části zvířete, které by normálně skončily v odpadcích. Když nebyla v obchodech taková nabídka jako dnes, lidé využívali opravdu všechno a sulc byl součástí zimních zabíjaček, které musela zvládnout každá pořádná hospodyně.

Zároveň sloužil jako výživné jídlo. A také se věřilo, že kolagen v něm prospívá kloubům, takže starší lidé ho jedli skoro jako lék.

Dnes by to nikdo nejedl

Jenže dnes už není třeba šetřit každý kousek masa. Máme chladničky, mrazáky a supermarkety plné potravin. Mladá generace zkrátka nemá chuť na studený rosol s kusy masa. Pro mnoho lidí je sulc spojený s dobou nedostatku a bídy, s érou, kdy se muselo jíst všechno.

Navíc ta konzistence je prostě divná. Když se to třese na talíři, vypadá to skoro odpudivě. A ta chuť? Studený vývar s octem a cibulí není zrovna to, po čem by dnešní mladí lidé toužili. Raději si dají burger nebo pizzu, a podle mě dost oprávněně.

Spousta lidí má na sulc smíšené pocity. Na jedné straně jim připomíná babičku a dětství. Na druhé straně ta konzistence a chuť často vede k tomu, že by lidé raději suchý rohlík s máslem než tuhle studenou hmotu.

Našly se i nějaké plusy

Sulc opravdu obsahuje kolagen, který prospívá kloubům, pokožce a vlasům, navíc má vysoký obsah bílkovin a minerálů. U starších lidí sloužil jako přirozená náhrada doplňků na klouby. Je to také lehčí alternativa k jiným zabijačkovým pokrmům díky nižšímu obsahu tuku. 

Variant je víc. Klasická česká verze má v sobě zeleninu s kousky masa, ale dají se do ní přidat třeba vařená vejce, sterilovaná okurka, konzerva hrášku nebo pikantní zelenina. Dnešní kuchaři ho občas připravují v menších formičkách jako jednoporcové pokrmy.

Zdroje: apetitonline.cz, irozhlas.cz, cs.wikipedia.org