Jako děti jsme bez něj nemohli ani usnout. Dnes leží ve výprodeji za 10 Kč a smrdí prachem

Byl to takový ten večerní rituál, kterému se nevyhnula snad jediná domácnost s dětmi. Rodiče měli uklizeno po večeři a v kuchyni se začaly rozlévat dobroty. Děti dopíjely poslední hrnek čaje a ještě na poslední chvíli zkoušely vyhandlovat pár minut navíc. Jenže večerka měla nekompromisní pravidla a konkrétní hodinu. Co je na tom zvláštní, je to, že pro všechny byla tahle hodina stejná.

Ano, dříve nastavoval večerku úplně někdo jiný než rodiče. Proto ať už jste bydleli v Horní Dolní, v Plzni nebo v Brně, vaše večerka jela na zábavné vlně. Byla to taková poslední tečka za celým dnem, na kterou se tehdy těšilo každé dítě. Protože pokaždé to bylo trochu jiné, někdy se smály, jindy se bály, ale hlavně to bylo krátké, srozumitelné a krásně se jim potom usínalo. A dospělí měli jistotu, že se večer nezvrhne v hodinové diskuse o tom, kdo kdy půjde spát. A navíc to měli úplně bez práce.

Usnou, než se nadějeme

Ať už jste byli „krtečkovej“ typ, nebo jste ujížděli na loupežníkovi, co se pořád hádal s vrchností, vždycky bylo jasným pravidlem, že jakmile to skončí, jde se spát. Proč se to ale týkalo úplně každého? No, mohu prozradit, že šlo o televizní krátkometrážní seriál, který si získal srdce snad každého malého diváka.

Jeho obrovskou silnou stránkou byla především znělka a pozdrav. K tomu ale přidejme kouzelnou animaci, která dnes působí mile starosvětsky, a hlášky, které zůstaly v hlavě na celý život. Nebyla to jen pohádka, bylo to každovečerní setkání s oblíbenými postavičkami a krásnými příběhy.

Roky plynou, ale on nestárne

Roky uplynuly a tenhle pořad oslavil 60. narozeniny. A jak je mu dnes? Dnes děti často usínají u úplně jiných věcí, rodiče řeší spíš rychlost Wi-Fi než to, jestli stihnou „pohádku před spaním“, a tenhle starý zvyk se pomalu stal nostalgií, která vás zasáhne ve chvíli, kdy někde náhodou zaslechnete známou melodii.

Pro ty, kteří ale nechtějí zůstat jen u nostalgie, je tu zajímavá zpráva. To, co kdysi doma bylo skoro posvátné, se dnes dá pořídit úplně snadno. A často fakt za směšné peníze, protože dnes je všechno online a lidé zkrátka neřeší staré technologie.

Hází lístky pohádek maličkou ručičkou

Mluvíme tu o legendárním Večerníčku. O tom krátkém pořadu pro děti, který už desítky let uspává děti ve svých postelích. Dříve to byl běžný zvyk, že děti se těšily na jasně danou hodinu, která jim vymezovala konec dne. Kdo by neznal hlášku: „Večerníček a pak spát.“

Jeho znělka je dodnes jednou z nejznámějších věcí České televize. Postavičku kluka v papírové čepici vytvořil výtvarník Radek Pilař, hudbu složil Ladislav Simon a „Dobrý večer“ a „Dobrou noc“ namluvil jako malý kluk Michal Citavý.

Dnes už jenom potají

Od 1. července 2021 se už Večerníček vysílá jen na Déčku, takže kdo o něm nevěděl, mohl mít pocit, že už neexistuje. Pro ty, kteří chtějí dětem pustit něco smysluplného za pár kaček a zažít u toho neskutečnou nostalgii, je tu tip. Je to přesně něco, co vám v dnešní době může připadat neskutečně zbytečné, dokud to nebudete chtít pustit dětem a sami si zavzpomínat.

Večerníček je totiž dostupný za pár set korun na DVD. Nemusíte tak na nic čekat a řešit, kolik je hodin, a pustíte si ho kdykoliv, pokud ho tedy máte na čem přehrát. Je pravda, že DVD není úplně praktické, ale o to víc nostalgie se dostaví. To, co je ale praktické, je fakt, že si tak užijete večer plný pohádek úplně bez reklam.

Dříve, než vám klesnou víčka

Na trhu existují i velké kolekce, kde je večerníčků hromada najednou. A pak jsou tu obyčejné jednotlivé disky, které se povalují ve výprodejích a bazarech, protože spousta lidí přešla na streamy a doma to „už jen zabírá místo“. Takže některé kousky se dají získat třeba i za 10 korun. Bohužel je doba slávy DVD pryč, proto dnes spíše jen smrdí prachem.

Mně osobně se ta myšlenka moc líbí. Představa, že si se svými dětmi sednu a pustíme si společně dévédéčko, na které budou koukat jako tele na nová vrata, mě dost baví. Přijde mi navíc, že v dnešním světě má tenhle starý formát obrovskou hodnotu.

Zdroje: kudyznudy.cz, wikipedie.cz, csfd.cz