Češi tenhle film milují už 25 let. Němečtí diváci ho ale označili za banální komedii

Když to u nás přišlo do kin, lidé chodili na opakované projekce a repliky se staly součástí běžné mluvy. Němečtí recenzenti ale píší, že je to banální komedie plná nevěrohodných postav. Kde se bere taková propast mezi námi a jimi?

V dubnu 2000 vstoupil do kin film Davida Ondříčka, z něhož mělo být původně vážné společensko-kritické drama. Během práce na scénáři se ale vše změnilo a nakonec vzniklo tragikomické drama o sedmi lidech kolem třicítky, kteří se plácají v lásce i v životě.

Scénář psali Petr Zelenka s Olgou Dabrowskou a rozpočet 25 milionů tehdy znamenal slušnou investici. Film naštěstí vytěžil skoro 28 milionů a stal se jedním z nejoblíbenějších děl, která u nás vznikla. Jenže peníze nejsou všechno. 

Samotáři běželi v kinech 44 týdnů, prodalo se víc než 600 tisíc lístků a lidé chodili klidně třikrát, čtyřikrát, přičemž pak vedli u piva debaty o tom, jestli je Ondřej sociopat nebo jenom zoufalec. Takhle vypadá skutečný filmový hit, tedy alespoň podle nás, Němci jsou očividně jiného názoru.

Herecké průlomy a skutečně zhulený herec

Film sázel na zajímavé obsazení, v menších rolích se objevila Hana Maciuchová nebo František Němec. Hlavní role dostali mladší herci a pro některé to byl kariérní začátek. Ivan Trojan hrál neurochirurga Ondřeje, který navenek žije ukázkový rodinný život, ale ve skutečnosti tajně touží po své ex. 

Byl to Trojanův pořádný filmový průlom, do té doby ho lidé znali hlavně z divadla a dabingu. Scenárista Zelenka pak vzpomínal, že spolupráce s Trojanem ho nasměrovala k divadelnímu psaní. Později mu vytvořil i některé jeho nejslavnější role. 

Jiří Macháček, jinak frontman Mig 21, dostal roli zhuleného pohodáře Jakuba. Za tuhle postavu získal Českého lva, avšak během filmu bral opravdu drogy. V každé scéně byl údajně skutečně pod vlivem.

Ve filmu je například scéna, kde byl Macháček tak zhulený, že mu na podlahu museli nakreslit čáru, jinak by nešel rovně. První den natáčení prý připomínal totální chaos, marihuanu si dali nejen herci, ale také technici a dokonce i Ondříček. 

Češi film milují, Němci nechápavě kroutí hlavou

V Česku film okamžitě zabodoval, protože zachytil přesně to, co naše generace na přelomu tisíciletí prožívala, tedy nejistotu, neschopnost se rozhodnout a nemožnost udržet vztah déle než pár týdnů. Naši kritici chválili Ondříčkovu práci s herci i výběr lokací. Pravidelně se vyzdvihovala také kamera Richarda Řeřichy a hudba Jana P. Muchowa.

Němci ale vidí úplně jiný film. Označují ho na sociální síti Reddit za banální, povrchní a srovnávají jej s lepšími zahraničními tituly. Tam, kde my vidíme skvělé zachycení naší generace, oni vidí nevěrohodné příběhy a podivné postavy. 

Není to poprvé, kdy český hit v cizině narazil. Kulturní rozdíly hrají velkou roli. A také očekávání, Němci možná čekali něco jiného než tragikomedii o zhulených třicátnících.

Úspěch, který mile překvapil

Ondříček se vsadil s distributorem o láhev vodky, že přijde sto tisíc diváků. Přišlo jich šestkrát víc. Dokonce si Samotáři mohou připsat deset nominací na Českého lva. Macháčkův Český lev tedy nebyl jediným úspěchem. Film sklízel ceny i v zahraničí. Varšava například film ocenila cenou publika.

Po varšavském úspěchu vstoupil film do polské distribuce a sklízel tam pozitivní ohlasy podobně jako doma. Jedna tamní cestovní kancelář dokonce nabízela zájezdy na místa natáčení, což je pro český film naprosto výjimečné.

Návrat po dvaceti letech

Červenec 2020 přinesl návrat Samotářů do kin, tentokrát v digitálně restaurované podobě. Původní filmové pásy byly po dvou dekádách v havarijním stavu. Ondříček vyjádřil radost, že se film po dvaceti letech vrací tam, kam patří, tedy na velké plátno. 

Zároveň jej zajímalo, jestli dnešní dvacátníci vnímají film podobně jako generace před nimi, nebo jestli jsme si přes všechny sociální sítě ještě víc vzdálení a pořád zůstáváme samotáři.

Zdroje: totalfilm.cz, csfd.cz, cs.wikipedia.org