Leží na stole v tisících českých domácností. Sběratelé za to dnes platí překvapivé částky

Nedělní oběd u babičky by bez některých talířů nebyl ono. Však kdo by nemiloval vůni hovězího vývaru stoupající z modrobílé misky, cinkání stříbrných lžic o tvrdý glazovaný povrch a touhu, aby to takto bylo navždycky. Málokoho by ale napadlo, že některé talíře, které bývají zastrčené v zaprášených kredencích na chalupách, mohou mít velkou hodnotu.

Pod pojmem česká kuchyně si nevybavíme jen svíčkovou, ale často i nádobí se specifickým vzorem, na kterém se podává. Modrý vzor na bílém podkladu je v našich srdcích tak zakořeněný, že ho bereme jako součást každodenního stolování nebo jako vzpomínku na dětství.

Říkáme mu „cibulák“, ale pokud byste si vzali lupu a zkoumali ty složité modré ornamenty milimetr po milimetru, cibuli tam prostě nenajdete. To, co naši prapředci považovali za obyčejnou cibuli, je totiž ve skutečnosti granátové jablko. Když totiž evropští malíři v 18. století přebírali vzory z čínské předlohy, asijská stylizace jim nic neříkala, a tak si ji počeštili, nebo spíše poněmčili, do tvarů, které jim byly bližší.

Nejdražší botanický omyl historie

A když se zadíváte pozorně na střed talíře, neuvidíte náhodné kytky, ale bambus. V Číně symbolizuje odolnost a soudržnost, ve větru se ohne, ale nezlomí. Kolem se vine pivoňka, symbol bohatství a vznešenosti. A to, co vypadá jako divné ovoce na okraji? To je broskev. Podle čínských legend trvalo tři tisíce let, než vykvetla, a proto je symbolem nesmrtelnosti. Takže až budete příště dojídat omáčku, vzpomeňte si, že máte před sebou symboliku věčného života a hojnosti, nikoliv jen napodobeninu zeleniny. Tento dekor se stal tak ikonickým, že přežil monarchii, dvě světové války, komunismus i obchodní domy IKEA.

Není modrá jako modrá

Jste u babičky, nebo si prohlížíte starý servis po tetě. Jak poznáte, jestli máte v ruce obyčejný talíř, nebo sběratelskou raritu? Musíte ten talíř otočit. Pokud najdete na spodní straně zkřížené meče, jde o originální míšeňský porcelán (Meissen), kde se tento vzor začal vyrábět už kolem roku 1739. Tyto kousky, zvláště ty starší, mají obrovskou hodnotu. Mnohem pravděpodobnější ale je, že držíte v ruce ten z české výroby.

Pravý cibulák se vyrábí v porcelánce v Dubí už od roku 1885. Poznáte ho podle toho, že dekor je jakoby „vpitý“ do hmoty, což dokazuje, že je kvalitní. Barva je totiž pod glazurou. To znamená, že je chráněná vrstvou skloviny a ani po sto letech nevybledne. Na spodní straně hledejte korunku, nápis „Český porcelán“ nebo „Zwiebelmuster“. U levnějších napodobenin je dekor ostřejší a výraznější.

Proč je černá vlastně modrá

Málokdo tuší, jakou cestu si ten pravý hrneček musí projít, než se dostane k vám na stůl. K výrobě cibuláku je třeba nejprve vytvořit směs kaolinu, křemene a živce, která se míchá v obřích bubnech desítky hodin. A teď to nejzajímavější, ta slavná kobaltová modř, která u nás tak zdomácněla, je během výroby vlastně černá. Když malířky v Dubí nebo tiskařské stroje nanášejí vzor, pracují s šedou či černou barvou. Teprve až v peci, při teplotě 1400 stupňů Celsia, dojde k chemické reakci, glazura se roztaví a z pod ní vystoupí ta zářivá, královská modř. A ještě k tomu se každý výrobek v peci scvrkne o celých 13 procent.

Návrat ke kořenům

Ačkoliv to dlouho vypadalo, že cibulák skončí v propadlišti dějin, protože mladí většinou chtěli bílé, hranaté talíře, dnes zažívá cibulák obrovskou renesanci. Lidé totiž hledají něco, co má duši. A tak cibulák můžete vidět na svatebních hostinách i v hipsterských kavárnách a na internetových bazarech se strhávají bitvy o zachovalé polévkové mísy.

Zdroje: kudyznudy.cz, rozhlas.cz, royalcrystal.cz