Mlčela jsem celé roky. Tchyně mi dodnes vyčítá, že jsem o manžela přišla kvůli seriálu

Ne alkohol, nevěra nebo peníze, ale televize. To je důvod, který tisíce žen slyší od svých rodin jako vysvětlení rozpadlého manželství. Seriál je občas jako obětní beránek, který nese vinu za všechno. Jenže pravda většinou bývá ukrytá úplně někde jinde. 

Večer vypadá pořád stejně. Umýt nádobí, uložit děti a uklidit hračky. Manžel zmizí za počítač nebo do hospody. A vy si konečně sednete, zapnete televizi a pokračujete tam, kde jste včera skončila. Spíš než závislost je to zasloužený odpočinek servírovaný v jedné epizodě.

Jenže pak přijde rozvod a najednou je všechno jinak. Tchyně, která vždycky ohledně nedostatků svého syna mlčela, najednou ví přesně, co se pokazilo. Může za to seriál, ten zatracený seriál, který jste sledovala každý večer. To kvůli němu se prý naše manželství rozpadlo. Ne kvůli tomu, že manžel přestal mluvit, ne kvůli tomu, že jste si připadala neviditelná. 

Fiktivní rodina funguje lépe než ta vaše

Ironií celého příběhu je, že nejčastěji zmiňovaný seriál v těchto situacích není žádná přeslazená romance. Je to „Tohle jsme my“, šest sérií o naprosto běžné americké rodině. Je tam otec, matka, tři dospělé děti a jejich problémy, tedy nic bombastického. 

Jestli si říkáte, proč právě tento seriál, pak proto, že ukazuje reálné rodinné problémy, třeba obezitu nebo ztrátu. A hlavně ukazuje, jak spolu členové rodiny komunikují, jak řeší problémy, jak se navzájem podporují. Pro mnoho žen to bylo zrcadlo, ve kterém viděly, co jim v jejich vlastním manželství chybí.

Seriál přeskakoval mezi několika generacemi a ukazoval, jak se minulost rodičů odráží v životech dětí. Jenže hlavně ukazoval otce, který skutečně poslouchá. A matku, která má právo na vlastní touhy. 

Seriály nahrazující komunikaci

Průměrná americká domácnost sleduje televizi téměř osm hodin denně a my na tom nebudeme o moc lépe. Jenže problém není v počtu hodin. Spíše je v tom, co od toho čekáte. Lidé, kteří sledují rodinná dramata, automaticky srovnávají vlastní manželství s tím na obrazovce. A když jejich partner nedělá to, co otec v seriálu, něco se v nich zlomí.

Reality pořady o randění jsou, díky bohu, něco úplně jiného. Tam se bavíte nad absurditou, nad tím, jak si třicet žen dělá nároky na jednoho chlapa. Ale když sledujete rodinné drama, kde se otec skutečně zajímá, co děti prožívají, a manželé spolu normálně mluví, není to vtipné, ale bolestivé. Protože tohle by mělo být normální, jenže co když u vás doma to normální není.

Rodiny potřebují viníka

Když se manželství rozpadne, rodina hledá vysvětlení. A nejjednodušší vysvětlení je vždycky to viditelné. Žena sedí každý večer u televize? Tak to musí být ono. Ne že by manžel odmítal komunikovat. Ne že by ignoroval problémy. Ne že by se choval, jako by žena neexistovala. Televize je dokonalý obětní beránek, protože je viditelná a snadno odsouditelná. 

Tchyně, která celé roky mlčela k tomu, že její syn přišel domů opilý, najednou ví přesně, co se pokazilo. Nebyla to netečnost jejího syna, jeho nezájem o rodinu. Byla to snacha, která se dívala na seriály místo toho, aby… co vlastně? Aby se starala ještě více? Aby přestala hledat útěchu tam, kde ji našla?

Mlčení je čím dál běžnější

Jak ukazují diskuze na Redditu s podobným tématem, mnoho žen v podobných situacích raději mlčí, neobhajují se ani nepopírají obvinění. Možná vědí, že diskuse s tchyní nebo obecně s rodinami ex-manžela nemá smysl. Jenže i mlčení něco stojí. 

Znamená, že všichni kolem věří tomu, co jim řekli. Že vaše děti slyší, že jste to vy, kdo všechno zničil. A vy nic neříkáte, protože víte, že jakákoliv obhajoba by zněla jako útok. Takže nesete vinu za něco, co jste neudělala.

Je to jako být odsouzená bez možnosti se bránit. Televize běžela, manželství skončilo, konec příběhu. 

Zdroje: ourrelationship.com, psychologytoday.com, csfd.cz