Dnes večer v televizi: s hodnocením 4,6 z 5 je to jeden z nejlepších válečných filmů všech dob

Válečné filmy si tradičně hledají cestu především k mužskému publiku. Tenhle je jiný, ženy baví stejně jako muže, mladé stejně jako starší a filmové nadšence stejně jako ty, kteří jen hledají něco na večer. 

Netflix právě teď nabízí snímek s hodnocením 4,6 z 5 na IMDb, čtyřmi Oscary a pověstí jednoho z nejautentičtějších válečných filmů všech dob. A natáčel se přitom z velké části u nás v Česku. Válečné filmy se většinou potýkají s jedním podstatným handicapem. Tvůrci v nich totiž často hledají jakési vyšší poslání konfliktu, snaží se najít hrdiny nebo aspoň důvod, proč mělo smysl položit život. 

Ovšem první světová válka taková nebyla, chyběl jí jakýkoliv rozumný cíl, neexistovala v ní skutečná sláva, jen nekonečné bahno, nemoci a zbytečná smrt tisíců mladých mužů. A právě tuhle hrůznou pravdu dokonale zachycuje německá filmová adaptace Na západní frontě klid z roku 2022, kterou si můžete pustit třeba právě dnes večer na Netflixu.

Literární klasika ožívá na plátně

Erich Maria Remarque sepsal svůj slavný román v roce 1929. Sám si prošel peklem západní fronty a moc dobře tedy věděl, o čem píše. Jeho dílo se zařadilo mezi nejvýznamnější literární počiny 20. století a v roce 2022 se dočkalo už třetí filmové verze. 

Nejnovější zpracování od režiséra Edwarda Bergera má ovšem jeden zásadní rozdíl, poprvé ho natočili samotní Němci, nikoliv Hollywood. V centru příběhu stojí ani ne osmnáctiletý Paul Bäumer v podání debutujícího Felixe Kammerera. Paul se s kamarády ze školy dobrovolně hlásí do armády, protože celé jejich okolí skanduje o výborné příležitosti sloužit císaři. 

Ve fantazii vidí sebe za pár týdnů jako vítěze pochodující Paříží. Skutečnost je však naprosto odlišná. V zákopech na ně nečeká nic kromě smrti, špíny, hladu a totální absurdity všeho kolem.

Značný podíl českých filmařů

Velká část natáčení se přitom odehrávala přímo v České republice. Od března do května 2021 štáb strávil na našem území plných 53 dní, přičemž využil přes dvacet různých lokací. Pokud vám budou scény z bojiště připadat trochu povědomé, není to tedy náhoda. Vznikaly třeba v Milovicích, kde vybudovali systém německých i francouzských zákopů. 

Další záběry pochází ze zámku Hořín, z legendárních barrandovských ateliérů, ze Žatce či Postoloprt. Tato mezinárodní spolupráce vyústila ve vizuálně ohromující dílo, které na oscarovém ceremoniálu 2023 triumfovalo hned ve čtyřech kategoriích.

Německý pohled dělá zásadní rozdíl

Už jsem zmínila, že jde o první německou verzi Remarqueova románu. Předchozí dvě vznikly v Hollywoodu, a to v roce 1930 a 1979. Obě byly kvalitní, tahle ale přináší něco navíc. Možná její síla spočívá právě v tom, že němečtí tvůrci mohli konečně ukázat válku očima poražené strany, bez nutnosti vysvětlovat americkému publiku jednoduché schéma hrdinů a padouchů.

V tomhle filmu zkrátka dobrá strana neexistuje. Všichni jsou to jen unavení, vyhladovělí a vystrašení chlapci na obou stranách barikád, kteří netuší, proč vlastně bojují. A zatímco oni umírají v bahně, vysocí důstojníci sedí u prostřených stolů, popíjejí kvalitní víno a rozhodují o tisících životech, jako kdyby to byly šachové figurky, nikoliv skuteční lidé.

Do příběhu vstupuje i postava ministra Matthiase Erzbergera, kterého hraje Daniel Brühl. Erzberger opravdu existoval a skutečně podepsal příměří, které ukončilo první světovou válku. Film ho ukazuje, jak zoufale tlačí na to, aby se informace o příměří dostala na frontu co nejrychleji. 

Němečtí generálové ale chtějí ještě jeden poslední „slavný“ útok. Výsledek? Další stovky mrtvých chlapců pár hodin předtím, než měla válka oficiálně skončit. Absurdnější to snad ani být nemůže.

Zdroje: csfd.cz, magazin.aktualne.cz, cs.wikipedia.org