Vláda zavádí nová pravidla: Tato jména se už v Česku nesmí používat

Vybrali jste dítěti jméno podle oblíbeného herce nebo zahraničního seriálu? Možná vás na matrice čeká nemilé překvapení. Zákon o matrikách totiž jasně vymezuje, co matrikář zapsat musí, co smí a co odmítne bez ohledu na to, jak moc se rodičům jejich nápad líbí. 

Jméno je první věc, kterou člověk dostane do vínku, a také poslední, které se zpravidla zbaví. Provází ho na každém úřadě, v životopisu, při telefonátu do banky. A právě proto si Česká republika, podobně jako řada dalších evropských zemí, drží celkem přísných pravidel, co se do matriky zapsat smí a co ne.

Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, ve znění pozdějších předpisů, svěřuje dohled nad tímto systémem Ministerstvu vnitra, které spravuje matriční informační systém a průběžně aktualizuje seznam odborně doložených jmen. Matrikáři z tohoto seznamu vycházejí a při jakýchkoli pochybnostech mají nejen právo, ale přímo povinnost zápis odmítnout.

Rodiče mají na výběr jména dítěte jeden měsíc od narození. Pokud se do té doby nedohodnou nebo jméno neurčí vůbec, matrikář věc postoupí soudu, který rozhodne místo nich. V praxi k tomu dochází výjimečně, samozřejmě většinou u komplikovaných rodinných situací.

Zdrobněliny, hanlivá jména a další tabu

Zákon výslovně vyjmenovává, co do matriky nesmí. Zakázána jsou jména zdrobnělá, domácká a zkomolená. Matrikář tedy odmítne zapsat Maruška místo Marie, Pepíček místo Josefa nebo Anička místo Anny. Tato jména patří do kuchyně a na hřiště, ne do rodného listu.

Stejně tvrdá jsou i pravidla ohledně pohlaví. Ženské jméno pro chlapce a mužské pro dívku zákon nepřipouští, bez výjimky a bez diskuze. V praxi to dělá problémy hlavně u zahraničních jmen, která jsou v původní zemi neutrální, ale v Česku nemají jednoznačné zařazení. 

Jestliže tedy někdo přijde s módním anglickým jménem, které matrikář nezná a v seznamu ho nenajde, musí rodiče dodat odborné podklady od jazykovědné instituce nebo rovnou znalecký posudek. A pak jsou tu jména, která by dítěti mohla způsobit újmu nebo by byla vnímána jako hanlivá. 

Matrikář má opět pravomoc takové jméno odmítnout a v případě sporu rozhoduje soud. V zahraničí se přitom vyskytly případy, které u nás nemají šanci projít. Rodiče se třeba pokoušeli pojmenovat děti jako Hashtag, Like nebo dokonce Voldemort. 

Pozor na pravidla

Dítě s českým občanstvím a českými rodiči může mít nejvýše dvě jména. Obě se přitom musí v úředním styku používat a nesmí být totožná. Tedy žádná opakování typu Jan Jan nebo Lucie Lucie do matriky nepůjdou. Pokud má dítě v rodném listě dosud zapsáno pouze jedno jméno, mohou rodiče, nebo později i sama osoba, podat prohlášení o přidání druhého jména. 

Dítě starší dvanácti let musí se změnou souhlasit, jinak se nic nestane. Rodiče tedy nemůžou jen tak přijít na matriku a rozhodnout za něj. Pro děti rodičů bez českého občanství platí volnější pravidla, zákon jim víc jmen přímo umožňuje.

Proto se nelze divit, že soused s rumunskými nebo španělskými kořeny má dítě se čtyřmi jmény v rodném listě, zákon to totiž v takovém případě připouští.

Šest měsíců na nový začátek

Zvláštní kapitolou jsou děti přicházející do nové rodiny skrze adopci. Adoptivní rodiče mají po nabytí právní moci rozsudku o osvojení přesně šest měsíců na to, aby dítěti případně zvolili jiné jméno nebo jména. Musí to však stihnout ještě před tím, než dítě dosáhne plnoletosti. 

Módní trend s úředními překážkami

Čeští rodiče jsou pod vlivem zahraničních seriálů, filmů a sociálních sítí stále v pojmenovávání dětí odvážnější. Jména jako Liam, Mia, Noah nebo Ella jsou dnes v Česku naprosto běžná a matrikáři je bez problémů zapíší, protože jsou odborně doložena. 

Kdy ale opravdu narazíte, jsou jména s cizím pravopisem nebo taková, která se v Česku ještě nikdy neobjevila. Jediná cesta pak vede přes odborné podklady od jazykovědců, na což v porodnici málokdo myslí dopředu.

Zdroje: zakonyprolidi.cz, aspi.cz, portal.gov.cz