Na Oneplay se objevila lahůdka pro každého diváka. Má hodnocení 96 % a její popularita stále roste

Večer, kdy si člověk neví rady, co pustit, je otravný. Seriálů jsou desítky, filmů stovky, a stejně se člověk točí dokola a nakonec zírá do mobilu. Na Oneplay se přitom nachází projekt, který má hodnocení 96 %, přesto ho většina z nás neviděla.

Když v roce 2006 BBC pustila Zázračnou planetu do světa, asi nikdo takový úspěch nečekal. Rozpočet byl největší, jaký stanice na přírodovědný dokument kdy schválila, štáb trávil roky na místech, kam se normální člověk nedostane, a výsledek stojí za to.

Víte, co dělali kameramani Zázračné planety, zatímco vy jste normálně chodili do práce a zase zpátky domů? Čekali, a to v horách, v džungli nebo v poušti. Natáčení trvalo pět let, navštívilo se dvaašedesát zemí a na výsledku se podílelo čtyřicet štábů najednou. Jeden z nich strávil na jediném místě přes rok jen proto, aby se sněžný leopard vůbec ráčil projít záběrem.

Výsledek byl tak mimořádný, že práva na vysílání odkoupily stanice ve více než sto třiceti zemích světa.

Muž, jehož hlas zná půl světa

Komentář k celému seriálu namluvil David Attenborough, britský přírodovědec, který začínal v BBC někdy v padesátých letech minulého století a od té doby se prakticky nezastavil. Je mu 99 let a stále pracuje. To samo o sobě o lecčem vypovídá. Jeho přínos k Zázračné planetě ale není jen o hlasu. 

Jiný by si sedl k mikrofonu, přečetl latinský název druhu a šel domů. Attenborough z toho pokaždé udělal příběh, u kterého člověk drží palce tvorovi, jehož jméno nezná a pravděpodobně ani nikdy znát nebude. To je ten rozdíl mezi někým, kdo jen diváky suše informuje, a někým, kdo to vypráví se zapálením. 

Američané si pro svou verzi vybrali Sigourney Weaver, což není špatná volba. Ale Attenborough je Attenborough.

Záběry, na jejichž pořízení někdo čekal rok

Jedna z nejcitovanějších epizod nese název Hory. V ní se poprvé v historii podařilo zachytit sněžného leoparda takto blízko a tak detailně. Filmaři na tyto záběry čekali přímo v terénu více než rok. Speciální objektiv používaný pro letecké záběry dokázal zaostřit na zvíře ze vzdálenosti několika kilometrů, aniž by ho sebemenším způsobem rušil.

Člověk se přitom v celém seriálu neobjeví prakticky vůbec, a to byl záměr. Poprvé se mihne až v epizodě Jeskyně. Tvůrci chtěli ukázat planetu především v její původní podobě, tedy bez nás. 

Tři řady přináší tři různé pohledy

První řada z roku 2006 procházela jednotlivými biotopy planety, od pouští přes džungle až po hlubiny oceánů. Druhá řada přišla v roce 2016 a přesunula kamery blíž ke konkrétním zvířatům a jejich každodennímu přežívání v měnícím se prostředí. Třetí řada z roku 2023 nám přinesla hlavně komentář k tomu, co dělá přírodě lidská činnost. Hudbu ke druhé i třetí řadě napsal Hans Zimmer. 

Na Oneplay Zázračná planeta sedí na vrcholu žebříčků s 96 %. Nejde přitom o výsledek hrstky nadšenců, ale o dlouhodobě se držící číslo, díky němuž se diváci k seriálu vrací opakovaně. Tučňák putující stovky kilometrů za potravou a zpátky dojme víc než většina dramatických seriálů. 

Plameňáci v hromadném tanečním rituálu někoho rozesmějí tak moc, že člověk ani neví, co ho popadlo. Žralok pod hladinou vyvolá napětí, které v obýváku vůbec nečekáte. Zázračná planeta tohle všechno stihne v jediné epizodě, a ještě k tomu bez jediného herce.

Program na jeden večer, nebo na dva týdny?

Celý seriál dohromady nabídne přes čtyřiadvacet hodin záznamu napříč třemi řadami. Pouštět si ho postupně, epizodu po epizodě, je jeden z lepších způsobů, jak se pravidelně odtrhnout od všeho, co na člověka každý den útočí ze zpravodajství a sociálních sítí.

Zázračná planeta totiž nedělá nic jiného než to, že připomíná, jak vypadá svět bez nás. A to je občas přesně to, co člověk potřebuje vidět. 

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz