Češi sedí na pokladu a netuší to. Tenhle starý gauč může mít hodnotu až 95 tisíc korun

V českých domácnostech se skrývá neuvěřitelné množství sběratelských pokladů. A naše domovy se v některých případech tak trochu podobají archeologickým nalezištím. Češi jsou totiž pověstní skladováním věcí, které už dávno nepoužívají. Dříve to bylo hlavně z šetrnosti a také „co kdyby se to ještě někdy hodilo“ nebo „co kdyby bylo nejhůř“.

Sedíme si na pokladech a ani o tom nevíme. Je pravda, že starý čalouněný nábytek, zejména gauče a křesla, mohou být jen bezcenné krámy plné blech. Ale není to tak vždycky. Někteří z vás skladují skutečné poklady. Jako starší manželé, kteří se se svým chytrým rozhodnutím pochlubili na Redditu. Ano, ano, opět jsem tam brouzdala a hledala pro vás něco zajímavého ze sběratelského prostředí. A našla jsem. Tentokrát šlo opět o dědictví. Tohle téma se zde objevuje až s podezřelou pravidelností, ale ne každý příběh je zajímavý.

Dědictví, proměněné v hotovost

Tak tihle dědicové byli jiní. Manželé kolem 55 let. Takže zkušení. A mazaní. O tom, že sběratelé shánějí každý retro a vintage kousek, dobře věděli. O starožitnostech nemluvě. A tak se manželé, říkejme jim třeba Holasovi, rozhodli, že se pokusí zpeněžit každý kousek, který po nebožce tetě zbyl. Staré lampičky? Prodáme. 60 let staré skleničky? Prodáme. Dokonce i porcelánový jelen, který byl tak ošklivý, že by v noci dokázal vyděsit dospělého chlapa, byl na jejich prodejním seznamu zaevidován.

Drželi se podobných cen, jaké našli na internetu v antik-bazarech. Ani neměli v úmyslu smlouvat. Jen chtěli, aby bylo vybavení tetiny domácnosti brzy pryč a penízky se přikutálely do kapes. A pak inzerovali, kde se dalo. Na internetu, na autobusových zastávkách, na sloupech veřejného osvětlení. Prodali skoro všechno; i to, co mělo třeba jen minimální hodnotu.

Starý gauč nebo designový klenot?

Nakonec v domě zůstala jen stará sedací souprava. Základem bylo masivní dřevo, se zaoblenými bočními područkami. Čalouněné polštáře budou po těch letech nejspíš nepoužitelné: „Kdo ví, kdy a kde si teta tento gauč s křesly pořídila.“ Sedačka jim připadala doslova nudná a nemoderní. Spíš by se hodila do čekárny u zubaře než do moderního bytu. Anebo rovnou na smeťák. Takže, co by za ni mohli očekávat…?

Ale protože to byla spíš taková rodinka kolenovrtů, tak si starý nábytek na internetu stejně pár dní prohlíželi. A hledali sedačky, které se té jejich aspoň trochu podobaly. Když zjistili, že by právě jejich nábytek mohl být dobový, nestačili valit oči. Mohlo by se jednat o období Art-Deco, tedy o hodnotný sběratelský kus. A to by mohlo vynést pěknou sumičku. Během chvíle měli jasno a nabídli i gauč s křesly.

A podařilo se. Na jejich účtu přibylo 48 tisíc korun. Spolu s penězi za ostatní vybavení domácnosti dost na to, aby si konečně dopřáli pořádnou dovolenou někde u oceánu. Kam se nakonec vydali, to nevím, svůj příběh na síť pověsili ještě před tím, než si destinaci vybrali.

Kolik může stát kus minulosti?

U článku nebyla bohužel žádná fotografie. Nejspíš Holasovi prodali nábytek tak rychle, že je nenapadlo ho vyfotit: „Co kdyby si to kupující chtěl ještě rozmyslet, ať už je to radši pryč.“ Ale to už je jen taková moje domněnka. Abyste si i vy mohli udělat nějakou konkrétnější představu, tak jsem našla něco, co se popisu podobalo:

Gauč a křesla ve stylu Art-Deco, masivní dřevo, rok výroby kolem roku 1930, čalounění. Tento nábytek byl odborně zrekonstruován: dřevěná konstrukce byla ošetřena šelakovou politurou, polštáře byly nově očalouněny látkou s dobovým motivem. A cena? Podržte se – 95 tisíc korun!

Než něco vyhodíte…

Přesvědčte se i vy, na čem doma sedíte. Nechtěli jste si už dávno pořídit novou sedačku? A než tu starou vyhodíte, přesvědčte se, zda nemá cenu dovolené v exotické zemi. Možná zjistíte, že sedíte na kusu historie. Starý nábytek totiž není jen dřevo a čalounění. Je to paměť. Otisk lidí, kteří tu byli před námi. A někdy je to i pořádný balík peněz, protože sběratelé jsou neustále v pohotovosti…

Zdroje: Aantik, Sbazar, NovýAntikBazar