Český film, kvůli kterému Američané vypínají televizi. Nikdo z nich ho nedokázal sledovat do konce

Když se na zahraničních serverech objevily první reakce na český thriller, který je inspirovaný skutečným případem náhodného běsnění v lesích, mnoho lidí bylo v šoku. Zatímco u nás jde o známou, ale náročnou domácí tvorbu, některé americké portály mají pocit, že Češi překročili hranici, za kterou by se chodit nemělo.

Podle zahraničních serverů to čeští tvůrci tentokrát přehnali.

Thriller, který není pouze thriller

Když si člověk zapne televizi, zjistí jednu zásadní věc. Američané milují true crime příběhy, které pracují s emocemi, dramatem a reálnými informacemi, díky kterým si publikum může udělat obrázek o tom, proč se dějí tak hrůzné zločiny. Streamovací platformy jsou totiž plné dokumentů podle skutečných událostí, které lidem nabízejí reálný pohled na skutky, které si člověk nedokáže ani představit. Český thriller tomu ale přidává něco, co se v zahraničí úplně neujalo.

Web Film-Fest Report popsal film jako „dusivě minimalistický“ a dodal, že tvůrci se záměrně vyhýbají jakémukoli emocionálnímu výkyvu. Podle recenze jde o snímek, který „neumožní divákovi se nadechnout“, což je i důvod, proč je pro část amerického publika za hranou. Reakce některých uživatelů jsou až komické. Podle nich je český styl zbytečně temný, moc klidný, a tak nějak „neamerický“. Mnozí se shodují v tom, že sledovali něco, co se nesnaží vysvětlit existenci zla, ale jen popsat samotného vraha.

Proč je minimalismus na škodu

V momentě, kdy film nevyužije motiv ani emoci, zůstává divák napospas vlastní představivosti a domýšlivosti. To může v některých případech vyvolávat úzkosti. Podle kriminální psycholožky Katherine Ramsland, která se dlouhodobě věnuje studiu sériových vrahů a reakcí publika na true-crime, uvádí:

„Nevysvětlené zločiny vyvolávají nejvíce úzkosti. Pokud nedostaneme motiv, mozek si ho začne vytvářet sám a často je mnohem temnější, než byl ten skutečný.“

A právě to se stalo i v českém filmu. Jenže zatímco tuzemské publikum je na depresivní realitu zvyklé, Američané reagují mnohem citlivěji. Přestože true-crime milují, chtějí se cítit bezpečně alespoň v doma při sledování. Chtějí především znát důvod, proč se to stalo, aby podobnou situaci dokázali rozpoznat, kdyby se jim v životě stala. Když je ale dokument podle skutečné události minimalistický, navíc z cizího prostředí, přestává to být dokument, který by bylo možné dokoukat do konce, proto sahají po ovladači.

Český styl, kterému Američané nerozumí

Přestože se může zdát zvláštní, že něco tak běžného vzbudilo tolik rozruchu, české thrillery a true-crime dokumenty jsou v tomto jiné než ty americké. Čeští tvůrci vytvářejí temnou atmosféru, ticho a minimum přehrávání. Naopak v americké tvorbě jsou to často záběry z policejních kamer a výslechů nebo kompletní film.

Tento thriller je podle skutečné události, ale přestože je o vraždách a tváří se jako zfilmovaný motiv, jde o minimalistické představení vraha. V temné a surové podobě diváci sledují hrůzný zločin, který se opravdu stal. Málo vysvětlený zločin a detailně popsaný vrah je kombinace, kterou na Západě moc nechápou a přijde jim za hranou se až tolik věnovat vrahovi a jeho psychice.

Tentokrát jenom temnota nestačila

Postupně se ale dostáváme k tomu, jak je na tom film celkově. V Česku se totiž s úspěchem nesetkal. Čeští diváci jsou nároční a podle recenzí je film „odfláknutý“ a diváci nedokážou rozlišit, zda sledují fiktivní detektivku nebo reálný případ.

Část zahraničního publika se k nim bohužel přidává. Podle některých je film monotónní a bez emocí. Největším problémem je zaměření se jen na postavu vraha a jeho psychiku, proč dělal to, co dělal. Lidé pak vlastně nechápou souvislosti a samotný zločin si musí domyslet.

Spousta otázek, ale málo odpovědí

Film inspirovaný reálným případem Viktora Kalivody, Lesní vrah, vznikl v rukou režiséra Radima Špačka a podle dostupných informací nebylo cílem vytvořit hit, ale mrazivý obraz prázdnoty, kterou v sobě vrah měl. Právě tento přístup je tím, co Američané kritizují nejvíce. Film pokládá spoustu otázek, ale nedává skoro žádné odpovědi a jedinou emocí v celém filmu je temnota.

Čeští diváci na to mají vlastní názor a v zahraničí také. Zatímco u nás se film stal spíš výpovědí o temnotě, kterou v sobě člověk může mít, za oceánem je to, jak se snaží přiblížit realitě, příliš. Zde je možná vidět, jak odlišný přístup k filmové tvorbě může být. To, co někde s diváky nic neudělá, může jinde vyvolat rozruch.

Zdroj: csfd.cz, film-fest-report.com, psychologytoday.com, imdb.com