České příjmení, které vyvolává v cizině salvy smíchu. Přitom ho u nás nosí tisíce lidí a jsou na něj hrdí
Ve světě existují tisíce příjmení a každé z nich může znít v jiném jazyce úplně jinak. To, co je někde běžné a nevinné, může o pár set kilometrů dál působit zvláštně, exoticky nebo dokonce i legračně. Stačí změnit jazyk, výslovnost nebo význam a najednou se z obyčejného jména stane něco, co přitahuje pozornost. Není to nic výjimečného. Stačí si vzpomenout na některá zahraniční jména, která zase zní vtipně nám. Každý jazyk má zkrátka svoje pasti. Jedno takové příjmení teď probírají lidé v zahraničí.
V Česku na takové situace narážíme celkem často. Máme příjmení, která jsou sama o sobě lehce úsměvná už v češtině, protože vycházejí ze starých přezdívek nebo slov, která dnes vnímáme úplně jinak. Taková příjmení, která jsou nadávkou nebo slovní hříčkou, jako například Skočdopole, asi zmiňovat ani nemá smysl. Pak je tu ale jiná skupina, která je zajímavější, a ne každému může hned docvaknout proč. Příjmení, která doma působí naprosto normálně, ale jakmile je vyslovíte v zahraničí, reakce na sebe nenechají dlouho čekat.
Pár lidí, kteří se nemohou představit v Anglii
Typickým příkladem je příjmení Fuk. U nás to žádný zvláštní rozruch neudělá. Jasně, asi padne nějaká hláška ve stylu „No jo, tomu je všechno fuk,“ ale to velmi rychle přejde a moc srandy z toho není. V zahraničí na vás ale s tímto příjmením budou reagovat úplně jinak. V Česku ho nosí zhruba 30 lidí a nejvíc Fuků je v Pelhřimově. Proč se mu ale lidé smějí v zahraničí? V anglicky mluvících zemích zní velmi podobně jako slovo, které patří spíš do neslušné slovní zásoby.
Konkrétně jde o výraz, který se používá jako urážka. Foneticky se většinou vyslovuje „fak“, nicméně záleží na nářečí. Typické „fuk“ nebo „fok“ byste slyšeli například v Birminghamu v Anglii. Stejně tak tomu může být i v Nizozemsku. A tak snadno nastane vtipná situace, kdy vás lidé budou prosit, abyste své příjmení zopakovali, a pak se na vás budou dívat s nepochopením.

U nás máme podobné
Kdybychom to víc přiblížili do českého prostředí, je to podobné, jako když se někdo jmenuje Kunda. Ano, i takové příjmení u nás existuje a asi není překvapením, že není příliš populární. V Česku má dokonce posledního nositele, který nejspíš žije v Orlové na Moravě. Ještě v roce 2011 jich bylo devět a od roku 2012 už zůstal jen jeden. Stejně se jmenuje i malé přístavní město v Estonsku. Možná právě tam se odstěhovalo osm předchozích nositelů tohoto příjmení.
Přitom jde o historické jméno s kořeny, které s dnešním vnímáním nemají mnoho společného. Pravděpodobně vzniklo z německého slova Kunde, což znamenalo zákazník nebo znalost. To ostatně není ojedinělý případ. Mnoho jmen vzniklo v době, kdy měla slova úplně jiný význam než dnes.
Známé osobnosti, kterým se mohou smát
Podobné situace řeší i známé osobnosti. Stačí si vzpomenout na uznávaného skladatele Josefa Suka, který složil například hudbu k filmu Radúz a Mahulena. Byl také zetěm Antonína Dvořáka a spoluzakladatelem české hudební moderny. Dalším Sukem byl jeho vnuk, známý jako Josef Suk mladší. toto příjmení lze je spojené i se starou filmovou tvorbou. Například herec František Suk si zahrál ve filmu Bílá paní z roku 1965.
I díky nim má tohle příjmení u nás silnou tradici a mnoho lidí ho nosí s hrdostí. V zahraničí ale může znít nezvykle a někdy vyvolat i pobavené reakce. Na první pohled je krátké, jednoduché a v Česku naprosto běžné. Podle statistik u nás žije přibližně 2380 osob s tímto příjmením a nejvíce jich žije v Praze. Není to tedy žádná rarita, ale jméno, se kterým se můžete běžně setkat doma, ve škole i v práci.
Jenže v angličtině zní velmi podobně jako sloveso, které má negativní význam. Zatímco doma jde o obyčejné příjmení prakticky bez jakéhokoliv podtextu, v zahraničí může vyvolat pobavené reakce nebo lehké rozpaky. Někdo to přejde, jiný se usměje, ale málokdy se stane, že nevyvolá žádnou reakci.
Zábavné jazykové hříčky
Celý tenhle fenomén krásně ukazuje, jak moc záleží na kontextu. Jazyk, ve kterém vyrůstáme, dává slovům určitý význam. Jakmile se ale přesuneme jinam, pravidla se změní. A to, co bylo běžné, může najednou působit úplně jinak.

Možná i proto se podobné situace vyplatí brát s nadhledem. Protože i když některá česká příjmení vyvolají v cizině úsměv, doma zůstávají přesně tím, čím vždy byla. No a v některých případech je to zase naopak. Příjmení, za která se u nás lidé stydí, mohou v zahraničí působit zajímavě nebo dokonce vznešeně. Jak jste na tom vy? Měli jste někdy problém se svým příjmením?
Zdroje: prijmeni.cz, wikipedie.cz, mujrozhlas.cz, nasejmena.cz, csfd.cz
