Je to „ošklivé“, staré a má to doma každý druhý Čech. Sběratelé si na to ale brousí zuby

V posledních letech se v Česku snažíme držet módních trendů a z vybavení domácností se tak často stává spotřební zboží, aniž by to bylo nutné. U některých věcí je to dokonce na škodu. Přeci jen některé kousky, které nám mohly sloužit ještě řadu let, zbytečně skončily v komunálu nebo na sběrném dvoře. Navíc se ukazuje, že na mnoha z těchto věcí jste mohli pěkně vydělat.

Ano, spousta věcí, které jsme podělili po babičkách, se nám zdá fakt nevkusná a ošklivá. Jenže jsou tu lidé, kteří by s námi nesouhlasili a kolikrát by lidově řečeno „platili zlatem“. Až zjistíte, že to, co jste považovali za harampádí, láme na aukcích rekordy, asi si předčasné vyklízení a vyhazování „retro věcí“ budete vyčítat.

Poklady skryté v panelácích i domcích na venkově

Po našich babičkách či prababičkách jsme toho mohli zdědit hodně. Ony nebyly zvyklé věci vyhazovat jenom proto, že už nejsou v kurzu. A bylo to vlastně prozíravé. Když se zbavovaly jen toho, co reálně dosloužilo, ušetřily, a ještě uschovaly kousek našich dějin.

Pokud jste si také něco nechali, ať už doma nebo na chalupě, možná tam máte poklad, o kterém se vám ani nesnilo. Řeč je o nábytku od legendárního designéra Jindřicha Halabaly, který působil v UP závodech Brno. Jestli si myslíte, že vaši prarodiče by nic takového mít nemohli, mýlíte se, býval vyráběn hromadně a mohl si jej dovolit prakticky každý. Z UP závodů Brno se totiž tenkrát stal největší producent nábytku v Evropě.

Abyste zjistili, které kousky dnes lámou rekordy v aukcích a mohly by vám zaplatit minimálně rodinnou dovolenou v naprostém luxusu, pojďte se na ně podívat zblízka. Ceny některých kousků jsou totiž vysoko nad hranicí 100 000 Kč.

Tyhle vitríny jsou pro mnohé vyloženě „hnusné“

To, jak moc se liší dnešní minimalistický vkus od meziválečného a socialistického vnímání ukazuje vitrína, které se říká prostě Tulipán. Ano, dneska tzv. dekorativní art deco neletí. Ale pro sběratele a znalce je to hodnotný kousek.

Označení Tulipán vychází z tvaru samotné vitríny a když se na ni podíváte, opravdu ten tvar květu uvidíte. Ano, šlo o luxusnější řadu, ale i tak se těchto vitrín prodalo nemálo. Kromě typického tvaru zde platí i to, že jsou tyto vitríny plátovány ořechovým dřevem a jejich výroba trvala více než 4 měsíce.

Zajímavé je pak i jejich dýhování – jednoduše řečeno vzorování. Dýha byla volena a skládána tak, aby vytvářela unikátní obrazce.

A kolik že vám takový kousek může hodit? Restaurované kusy se v antikvariátech a aukčních síních prodávají kolem 190 000 Kč.

Poklady, které skončily v dílnách

U té „divné“ vitríny byste nějakou hodnotu možná tipovali – tedy aspoň ty zkušenější. Ale pak jsou tu kousky, které si mnozí z nás možná pamatují z dílen. Aspoň u nás to tak bylo. Stůl po prababičce, který už byl poněkud sešlý si vzal dědeček do dílny, protože jak říkal, bylo to pevné dřevo a sehnat něco takového za rozumnou cenu je po převratu zázrak.

Kdyby jen věděl, že to ojeté auto, které si koupil na stáří, aby dojel na chalupu, mělo stejnou cenu jako ten stůl. Tedy za předpokladu, že bychom na něm neřezali dřevo třeba na ptačí budku. Plně restaurované psací stoly a ředitelské soupravy z modelové řady H-180 totiž stojí od 115 000 až 200 000 Kč.

Na tomhle byste doma u televize se svačinkou sedět fakt neměli

Úplnou špičkou tohoto ledovce je však ikonické křeslo H-269. Je to asi to nejslavnější, co Halabala navrhl. Tenhle kousek poznáte podle jeho prohnutých područek z jednoho kusu dřeva, a hlavně skutečnosti, že područky se postupně mění v nohy.

Tato křesla se většinou prodávají v páru jako set a dohromady stojí zhruba 135 000 Kč (u restaurovaných kusů), ale je tu rekord, kdy se pár v černém laku prodal za astronomických 350 000 Kč.

Že jste doma nic z toho nikdy neměli? No, je tu ještě jeden kousek, který měl fakt skoro každý, a to stolek Pavouk. Tím, že se z Halabalových kousků objevoval v Československu nejčastěji zatím není jeho cena tak velká, ale s ubývajícími kusy postupně roste. Tak co, neskočíte se radši podívat na půdu? Sběratelé už si brousí zuby.

Zdroje: forbes.cz, iretro.cz, czechantik.cz