Staré hrnky zbytečně vyhazuje spousta Čechů. Přitom jeden z nich má hodnotu až 20 000 Kč

V každé domácnosti se najde nějaký ten hrníček, který se sice tváří nenápadně, ale od ostatních se výrazně liší. Má v sobě totiž skoro tolik historie jako učebnice dějepisu. A přitom stojí zapomenutý někde v zadní řadě, možná už trochu odřený či popraskaný.  

Anebo má své čestné místo mezi sklem a porcelánem v sekretáři – nikdo se ho neodvážil nikdy použít. Ani vyhodit, ani prodat. Ne proto, že by byl praktický; spíš proto, že by to působilo jako malá rodinná zrada.

Hrnek, co přežil generace

Tenhle hrníček je památkou na několik předchozích generací. Snad ho dostala praprababička jako svatební dar – kdo už dnes ví, jestli šlo o jeden kus nebo celý servis… Mnohdy ani netušíme, jak moc se používal, a zda vůbec. A tak tam stojí. Tichý svědek generací, které se střídaly u jednoho stolu. Sledoval, jak jedni odcházejí a další přicházejí. A právě z úcty k předkům ten hrníček stále v rodině zůstává.

Poklad, který se tváří obyčejně

Téměř každá rodina má své rituály. Někde se dědí recept na bramboračku, jinde starý šátek, který už dávno ztratil barvu. Na Moravě třeba kroje. A pak jsou rodiny, kde se jako tichý slib dědí hrnek. Děti se z něj bály pít, aby ho nerozbily. Dospělí ho vytahovali jen při svátcích.

A možná ho ani nepoužívali, jen ho opatrovali. A ten šálek přečkal stěhování, rekonstrukci i malování.  Jen tiše stojí a čeká, jestli ho ještě někdo naplní čajem. Nebo skončí ve sbírce podobných věcí.

Porcelán kdysi patřil šlechtě

Někdy je to porcelánový šálek se zlatým ozdobením, který kdysi stál na stole v salonu, kde se mluvilo o důležitých věcech. Jindy je to kousek z české sklárny, která posílala své výrobky do světa. Možná pochází z Míšně, kde se porcelán rodil jako zázrak. Nebo z vídeňské továrny, kde se na porcelán malovaly jemné květinky.

A pak jsou tu hrníčky z našich krajů: Thun, Haas & Czjzek, Pirkenhammer nebo Český porcelán Dubí. Značky, které přežily monarchie, války, revoluce i éru, kdy se pilo z plastu. Ať už ten váš pochází z Vídně, z Karlových Varů nebo z malé hutě v horách, má v sobě něco, co dnešním hrnkům z obchodních řetězců chybí: duši, rodokmen, příběh, výpověď o dobách minulých. A tichou hrdost. Právě tohle se dnes ze sběratelského hlediska cení nejvíc

Prodat nebo dál opatrovat?

Když se dozvíte, že by vám za tenhle starý kousek dali dvacet tisíc, třeba jako za porcelánový šálek s podšálkem, zn. Vídeň, 19. století, výška 8,2 cm, tak vám možná na chvíli zatrne. Má-li artefakt správný tvar, správnou značku a příběh, tak možná i víc. Ale kdo by prodával kus rodinné paměti? V mysli vám náhle prolétnou vzpomínky na ty generace, které ho dokázaly uchovat víc než sto let. A jak jste jako malé děti věřili, že tenhle šálek je kouzelný. Tak ho možná zase vrátíte na poličku nebo do vitríny.

Prodat by bylo jako vyměnit rodinné vzpomínky za pár bankovek. Jsou totiž věci, jejich hodnotu žádné bankovky nepřekonají. A patří domů, a ne do aukce. Inu, záleží na každém majiteli takového cenného hrnku: uchovat pro další generace, anebo využít situaci, kdy je tento sortiment velmi žádaný, a prodat?!

Cena může být velkým lákadlem

Pro vaši představu ještě dva příklady: Porcelánový empírový hrnek s podšálkem, bohatě ručně malovaný a zlacený, Vídeň kolem roku 1810, může mít hodnotu okolo 11 tisíc korun. Sběratelský šálek s podšálkem s vedutovou ruční malbou a zlacenými okraji, Vídeň 1816 – cena se může pohybovat kolem 15 tisíc korun.

Je zvláštní, jak se největší poklady často schovávají v nejběžnějších věcech. Hrníček po babičce dnes už není jen kus porcelánu nebo skla. Když ho vezmete do ruky, držíte něco, co přežilo vaše předky. A nejspíš i vás. Skutečná hodnota se často skrývá jinde než v cenovce. A právě proto za ně sběratelé platí. Nejen za materiál, ale za to, co se do něj otisklo.