Po premiéře Pelíšků v roce 1999 se s tímhle českým jménem roztrhl pytel. Teď se za něj děti stydí

Pro někoho je jméno jako jméno. Někteří rodiče vědí od začátku, že se potomek bude jmenovat po nich nebo po některém z předků. Další posuzují, jestli bude dobře znít vedle jejich příjmení. Mnozí si naopak přejí, aby děťátko neslo jméno co nejslavnější, ať zní s příjmením jakkoli. Jiní chtějí být moderní a vůbec je nenapadne, že jméno několikrát zestárlo a zase se prodralo do popředí.

Někdo je zkrátka vymýšlí celé měsíce, protože věří, že může být součástí osudu dítěte. Hledají se informace o původu jména, jeho význam nebo astrologické souvislosti. A pak jsou tu rodiče, kteří se nechají unést filmem. A to je kapitola sama pro sebe.

Filmy nás ovlivňují v mnoha směrech

V roce 1999 měl premiéru jeden z našich nejoblíbenějších filmů, a to Pelíšky. Psát k němu cokoliv je asi zbytečné, protože každý už ho viděl nejméně pětkrát. A přesto se k němu stále vracíme. Má nám totiž co říci. Připomíná nelehkou dobu konce 60. let, rozdělenou společnost, těžkosti v rodinách. Ale to všechno s humorem, který do filmu autoři i aktéři vložili.

A což teprve hlášky: „Proletáři všech zemí, polibte si…“, „… a skláři nebudou mít co žrát…“ Jejda, a už jsem v tom, už mě film pohltil. Jenže zatímco já se jen zasnila, tehdejší budoucí maminky se nechaly unést k činům, které měly trvalejší následky…

Jak má emoce vliv na rodný list

Z filmu se stal fenomén, a protože jsme národ, který se rád dojímá, začali rodiče podle Pelíšků pojmenovávat svoje děti. Jedním z těch, které je vnímáno rozporuplně, je Jindřiška. Jindra, Inka, Ina, Inuška… Vrchol jeho popularity byl někdy v 50. letech a pak upadalo v zapomnění. Ale po Pelíšcích? I když statistiky neprokazují přímo masovou invazi, začalo v porodnicích zaznívat častěji. V roce 2000 se narodilo 14 Jindřišek.

Po letech se však na Facebooku objevily diskuse rodičů, kteří se přiznávají, že udělali chybu. Nechali se tehdy unést filmem, který milovali a jeho postavami. Viděli v tom originalitu i poetiku.

Nejdříve nadšení, pak pochybnost

Dnes se však mnozí z nich chytají za hlavu a diskutují mezi sebou o tom, že jméno je nemoderní a že se k dívkám nehodí. Je prý staré a spíš chlapecké.

„Když jsem na ni volala na hřišti, vypadalo to, jako bych hledala postavu z retro filmu,“ napsala jedna maminka. Další dodala: „Dcera se mě ptá, proč se nejmenuje normálně. Co jí mám říct?“

A tak se dnes někteří rodiče skoro propadají hanbou. Ne proto, že by jméno bylo špatné. Ale protože se ukázalo, že filmová nostalgie má mnohem kratší trvanlivost než rodný list.

Když hloupost ubližuje

Jména mají zvláštní moc. Některá znějí něžně, jiná řízně, další spíš jako výzva. A některá — jako právě Jindřiška — jako by v sobě nesla celou jednu éru. Ta už ale dávno zmizela. Dobrá, tak tedy možná není moderní, zato je osobité. Astrologové ho dokonce jako vládkyně domu.

Dítě však není filmová postava. Vyroste, bude chodit do školy, na úřady, do práce… A tam už málokdo ocení, že jeho jméno bylo inspirováno českou filmovou klasikou. Dětský kolektiv dovede být krutý režisér a každé neobvyklé jméno mu dává do ruky barvitý scénář k posměškům. Z jedné filmové vzpomínky se tak může stát břemeno, které se nosí hůř než přecpaný batoh. Pak není divu, že děti své jméno nesnášejí.

Poetika se může srazit s realitou

Přitom zrovna jméno Jindřiška zní tak krásně česky a její úřední tvar je zároveň zdrobnělinou. Stejně jako třeba František. Řekněte, kdo další se může něčím takovým pochlubit? Jiříček určitě ne… Britové by Jindřišce zcela jistě říkali Henrietta a pojmenovali po ní náměstí…

Ale možná je to celé jen úhel pohledu. Zase přijde doba, kdy se Jindřiška vrátí do módy. Stane se z ní jméno, které bude znít vznešeně a nadčasově. Stane se to tehdy, až se společnost přesytí cizích jmen a vrátí se k těm našim. A naši potomci se budou smát Jessikám…

Zdroje: ČSFD, Horoskopy, KřestníJméno