Statisíce Čechů na ní sedávají každý den. Přitom netuší, že může mít hodnotu přes 100 000 Kč

Když si dnes člověk pořizuje židle do jídelny, nestačí se divit, jak jsou drahé. Dřív byla židle za dvě stovky, dnes stojí dva tisíce. A to jich mnohdy rodina potřebuje šest i víc. A přitom nejsou vyrobeny ze dřeva, ale z různých těch MDF a HDF desek, což jsou spíš dřevěné piliny, které někdo přesvědčil, aby držely pohromadě.

Tedy ne, že by židle z masivu na trhu nebyly. Cena je ovšem pro mnohé domácnosti příliš vysoká. A tak musí vzít zavděk tím, co je dostupné, i když takový nábytek moc dlouho nevydrží.

Sedíme na pilinách a předstíráme dřevo

Moderní židle jsou sice lehké, ba dokonce i hezké. Ale životnost často mají jako sezonní ovoce. Stačí jedno stěhování, jedno dítě či jeden pes a je po nich. Kde jsou ty časy, kdy židle vydržely padesát nebo sto let, a ještě byly esteticky dokonalé. Mnozí z nás je stále mají v některém ze svých stylově zařízených pokojů, jiní třeba na půdě. Je to poklad, který by neměl zahálet. Ze starých židlí se staly žádané sběratelské kousky.

Třeba takových šest židlí empírového stylu, vyrobených roku 1815 z masivního mahagonu a zdobených bronzovými aplikacemi a s původními technikami čalounění může mít cenu kolem 150 tisíc korun. Vždyť to je doslova vzácnost – přežily dvě století a pořád vypadají lépe než většina dnešních židlí po dvou letech. Anebo sada čtyř biedermeier židlí z první poloviny 19. století, dýhovaný ořech: cena se může pohybovat někde kolem 115 tisíc korun. A prodají se. Někdo je koupí do sbírky, jiný k běžnému používání. Protože kdo jednou seděl na staré židli, ví, o čem to je.

Když židle dostane druhou šanci

Největší kouzlo starých židlí je v tom, že se dají zachránit, i když jsou v žalostném stavu: prožrané červotočem, rozviklané, s potrhaným výpletem. Stále mají hodnotu. Sice nižší než židle v dokonalém stavu, ale i tak lze vyměnit poškozenou židli za pěknou částku na účtu.

Na některých webech restaurátoři uvádějí, jak při renovaci starých židlí postupují. Rozebírají je do posledního kolíčku, čistí dřevo, zpevňují spoje, opravují dýhování. A nesmí být poznat, kde končí to původní a začíná nové. Pak se taková židle objeví na aukci. A najednou má takovou cenu, že by tu z MDF přivedla k mdlobám. I když staré židle vypadají ztraceně, pořád mají naději na novou budoucnost.

Židle jako sběratelská vášeň

Možná to zní zvláštně, ale existují lidé, kteří židle sbírají. Nikoliv sady nebo páry, ale jednotlivé kusy. Každá je jiná, každá s jiným příběhem. Jeden z takových sběratelů hledal poslední do sady Thonetek. Když ji konečně našel, byla v tak špatném stavu, že by ji většina lidí vyhodila. On ji však nechal kompletně zrestaurovat a dnes má sbírku, že by mu ji mohla i muzea závidět.

Retro, vintage a návrat elegance

Dnešní interiéry se snaží tvářit moderně, ale přitom zoufale touží po duši. Modernímu nábytku často dobře padne pár starodávných kousků. Tak proč by to zrovna nemohla být židle? Vrací se jak ty starožitné, tak retro a vintage židle: Halabala, Thonet, TON. Kdysi se na nich sedávalo v každé běžné domácnosti a dnes jsou z nich designové ikony.

Dnešní židle jako by byly odrazem současného světa: hezké, ale trochu křehké. Ty staré jsou jako svět našich babiček: pevný, poctivý a s patinou, která se nedá napodobit. A tak si říkám, že bychom se možná měli občas porozhlédnout po svých půdách, sklepech a komorách. Možná tam stojí židle, která čeká na svůj comeback. Možná přišel čas znovu ji oprášit, zrestaurovat a posadit zpátky ke stolu.