V 80. a 90. letech kvůli němu seděl celý národ u televize. Dnešní mladí by ho vypnuli po 5 minutách

Byly doby, kdy se páteční večery v rodinách plánovaly podle televize. Ne podle Netflixu a jiného streamu. Ani podle toho, jestli máme chuť na krimi nebo romantiku. Tak to fungovalo až do počátku devadesátek a výběr moc velký nebyl.

Televize prostě ohlásila, co se bude dít, a většina národa se poslušně usadila před obrazovku a sledovala páteční večerní pořad. Byl zábavný, tak proč si ho nechat ujít. Teprve v 1993 přibyla televizní stanice Prima a v roce 1994 TV Nova a my jsme si mohli vybírat.

Televize kdysi určovala rytmus večera

Ač jsme tehdy měli jen dva kanály, televize nabízela všechno: filmy, seriály, detektivky, soutěže. Také sportovní přenosy, které měly atmosféru, jakou dnes nenajdeme ani na Slávii. A hlavně zábavné pořady. Ty tvořili lidé, kteří v sobě měli jakousi zvláštní směsici řemesla, televizního šarmu a improvizace. Mnozí z nich už jsou dávno v důchodu a někteří odešli do uměleckého nebe. Odtud sledují, jak nám ty silvestrovské pořady moc nejdou.

My, pamětníci, si uvědomujeme, že podobné pořady se nejspíš už nikdy nevrátí: Šest ran do klobouku s Pavlem Lukešem, Televarieté s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem nebo Videostop s Janem Rosákem. A u toho se dnes zastavíme. Jak u moderátora, tak u pořadu. Videostop měl sílu zastavit na chvíli celou republiku a přimět ji usednout k obrazovkám.

Pořad, který asi chybí nejvíc

Když se řekne Videostop, většině lidí se vybaví dvě věci: Jan Rosák a zvuk zastaveného filmu. Pořad vznikl v Československé televizi v roce 1984 a pokračoval ještě řadu let i po sametové revoluci. Připravoval ho tým, který měl cit pro film, humor a soutěžní napětí. A také pro diváka, který seděl doma na gauči, a přesto měl pocit, že hraje taky.

Sledovanost byla obrovská. Jednak proto, že na druhém kanálu většinou nic lepšího nebylo. Za druhé: Videostop vznikl ještě za socialismu, kdy byly zahraniční filmy pro většinu lidí skoro malým svátkem. Takže každá ukázka byla dobrá. A do třetice: pořad měl i známé hosty z řad celebrit, od kterých mohli soutěžící získat nápovědu. A na zpěváky, herce či oblíbené moderátory se diváci vždycky těšili.

V soutěži někdy rozhodovaly i knoflíky na košili

Videostop fungoval jako televizní kvíz, zaměřený na filmy, seriály a videoukázky. A diváci seděli u obrazovek stejně napjatě jako dnes mladí lidé u mobilních aplikací. Pustil se filmový úryvek a v určitém momentu se zastavil. Soutěžící dostali otázku, která se týkala děje, rekvizity, detailu či dialogu.

Bylo to geniální a zároveň ďábelské. Soutěžící se soustředili na rozhovor aktérů a pak moderátor položil dotaz, jakou barvu měly knoflíky na traktoristově košili. Kdo si měl, k čertu, všimnout takové blbiny…

Soutěžící byli obyčejní lidé

Žádné hvězdy či celebrity. Diváci, kteří měli rádi filmy a odvahu usednout před kameru. Bylo to báječně opravdové. A ceny pro vítěze? Dnes by se jim leckdo smál, ale tenkrát to byly pro soutěžící poklady. Ve finále se totiž hrálo o televizor, videorekordér, videokazety, hi-fi věž, zahraniční zájezd či encyklopedii týkající se filmu nebo herců.

Videostop zmizel. Rosák zůstává

Možná už ani pamětníci neví, že první díl pořadu uváděl Josef Dvořák. Ten však pro značnou pracovní vytíženost pokračovat nemohl, a tak je s Videostopem od roku 1987 spojen hlavně Jan Rosák, což byl původně rozhlasový moderátor. Soutěžící sledovali krátké ukázky z filmů, pohádek, seriálů nebo hudebních klipů a pak přišla otázka. Velmi důležitou součástí soutěže byl arbitr Karel Čáslavský, uznávaný znalec filmové historie.

Videostop i přes svou oblíbenost časem z obrazovky zmizel. Myslím, že nic podobného v žádné z lineárních televizí ani na streamovacích platformách dnes vlastně neexistuje. Jisté je, že dnešní mládež by pořad po 5 minutách nekompromisně vypnula, protože konkurence je v roce 2026 až příliš vysoká.

A Jan Rosák? Toho můžete v televizi sem tam zahlédnout v pořadu Poklad z půdy a slyšet na jeho domovském rádiu Český rozhlas Dvojka. Dnes máme stovky programů a tisíce možností, co sledovat. Ale máloco dokáže spojit lidi tak jako tehdy obyčejný páteční večer, Jan Rosák a na okamžik zastavený filmový obraz.

Zdroje: Wikipedie, ReadZone, ČSFD