Když se rozdával šarm, bral dvakrát. Když inteligence, asi zaspal. Přesto byl miláčkem národa

Motorka, košile a sebevědomí, které by stačilo pro celou vesnici. Takhle nějak vypadal jeden z nejoblíbenějších chlapáků české kinematografie, kterého diváci milovali navzdory tomu, že v hlavě toho moc neměl. 

Tedy alespoň ve filmu. Ve skutečnosti totiž jeho představitel všechny kolem sebe překvapil, a to nejen svým talentem. 

Fešák z kravína, který dobyl celou republiku

Trilogie Slunce, seno patří k filmům, které v Česku zná každý. A jednou z postav, bez které by celá ta hoštická maškaráda nikdy nefungovala, je Venca Konopník. Instalatér v kravíně, lamač dívčích srdcí a autor nesmrtelné hlášky. Venca si při seznámení s brigádníkem Šimonem Pláničkou hrdě opravil své jméno na „Václav, pro cizí jenom Václav!“, čímž pobavil spoustu diváků. 

V příběhu to byl trochu natvrdlý, ale neskutečně sympatický mladík. Žárlil na svou Blaženu kvůli vysokoškolákovi Šimonovi, neuměl se pořádně vyjádřit a jeho životní ambice neměly laťku nasazenou zrovna vysoko. Když se v trilogii rozdával důvtip, Venca evidentně stál v jiné frontě. 

Náhoda, která dokázala změnit život

Muž, který tuhle ikonickou roli ztvárnil, se k filmu dostal celkem zajímavou obklikou. Budoucí představitel Venci totiž vůbec netoužil po filmové kariéře, původně si chtěl pouze vydělat stokorunu za den stání v davu jako komparzista. Omylem se ale prý přimotal na místo, kde se zrovna obsazovaly hlavní role. 

Jakmile pochopil, kam se to vlastně dostal, chtěl vzít nohy na ramena. Troška ho ale zastavil, nechal ho zahrát krátkou scénku a hned věděl, že našel svého Vencu. Tím mužem byl Broněk Černý ze Strakonic, narozený v březnu 1961, kterému v době natáčení prvního dílu Slunce, seno, jahody bylo pouhých dvaadvacet let. 

Nikdy nestudoval herectví ani nestál na jevišti. A přesto odvedl velmi dobrou práci. Sám Troška přiznal, že ho dodnes mrzí Broňkův odchod od filmu, protože v něm viděl mimořádně přirozený talent, jakého se režisérovi dostane málokdy. 

Chytrý muž s maskou hlupáčka

Zatímco Venca Konopník ve filmu vypadal, jako by při rozdávání inteligence opravdu zaspal, Broněk Černý byl ve skutečnosti člověk naprosto jiného ražení. Zvládnout před kamerou trojdílnou filmovou ságu jako absolutní nováček vyžaduje víc než jen hezký obličej. Vyžaduje to pohotovost, cit pro načasování a dost velkou dávku pracovitosti. Říkat o tomhle člověku, že je hloupý, by bylo na pováženou.

Když se trilogie uzavřela, neskončil zdaleka u toho. Na dva roky se totiž vydal bavit publikum naživo. Po jeho boku stála Helena Růžičková, její syn Jiří i Veronika Kánská, filmová Blažena. Společně objeli desítky kulturních domů napříč republikou a byli dost úspěšní. 

I tohle období potvrdilo, že Broněk nebyl žádný hlupák, ale člověk schopný udržet pozornost publika. Mimochodem, věděli jste, že otce Konopníka ve filmu hrál Václav Troška, vlastní otec režiséra Zdeňka Trošky? Hoštice byly zkrátka jedna velká rodinná záležitost.

Z červeného koberce za volant kamionu

Když zájezdová éra skončila, Broněk Černý se místo honění se za další filmovou slávou vrátil do rodného města, přesedlal na těžkou techniku a začal křižovat evropské silnice jako řidič kamionu. 

Kromě trilogie si nicméně stihl zahrát ještě v několika menších filmech, třeba ve snímcích Zelená léta, Tísňové volání, Holka na krátkou trať nebo v televizní pohádce Bylinková princezna. V roce 2003 mu Troška nabídl malou roličku v komedii Kameňák, ale tím se jeho filmografie definitivně uzavřela.

Broněk Černý nikdy neutíkal před pozorností, ale ani ji nevyhledával. Usadil se ve Strakonicích, založil rodinu a dnes vede klidný, spokojený život daleko od reflektorů. Co vy, pamatujete si jej ze série Slunce, seno?

Zdroje: kvety.cz, denik.cz, cnn.iprima.cz, postavy.cz