Nikdo nečekal, že k tomu dojde. Dagmar Havlová odebrala souhlas k používání jména Václava Havla

Jsou rozhodnutí, která se neměří penězi, nýbrž tíhou odpovědnosti za odkaz milovaného člověka. Právě takové padlo a výrazně pozměnilo osud významné kulturní instituce, jež více než dvě desetiletí střežila jeden z nejcennějších pokladů polistopadového Česka. 

Stojí za ním žena, kterou veřejnost zná z jeviště i ze spousty filmových rolí. Po měsících sporů a dohadů řekla své poslední slovo. 

Spor, který doutnal už od jara

Letošní jaro proměnilo zdánlivě klidnou kulturní instituci v jeviště plné napětí. Naplno propukl konflikt mezi ředitelem a lidmi, kteří zde dlouhé roky pracovali. Ekonom Tomáš Sedláček, jenž se do čela dostal na jaře loňského roku, chtěl podle svých slov starou značku omladit, otevřít ji světu a propojit s moderními tématy včetně umělé inteligence. 

Část týmu i odborné veřejnosti to ovšem vnímala úplně jinak. Spisovatel a dramaturg Jáchym Topol dokonce trefně poznamenal, že z velkého odkazu začíná pomalu vznikat jakýsi roztomilý Mickey Mouse. Atmosféra houstla každým týdnem a slova padala čím dál ostřejší. 

Radní řediteli vyčítali, že zanedbával běžnou agendu, na pracoviště se příliš nehrnul a všechny podle nich vystavoval zbytečnému ohrožení. Sedláček veškerou kritiku odmítl a tvrdil, že jen naplňuje vizi, kterou rada sama o rok dříve schválila. Z vnitřní rozepře se brzy stala kauza, o které psala prakticky všechna velká česká média.

Když odejdou mecenáši i celý tým najednou

Pak přišla série odchodů. Z knihovny se rozhodlo odejít rovnou sedmnáct stálých zaměstnanců, mezi nimi i zmiňovaný Topol a editorka Anna Freimanová. Skoro současně oznámil konec své dlouholeté štědré podpory miliardář Zdeněk Bakala, jehož nadace dlouhodobě hradila zhruba půlku celého rozpočtu. 

Podobně se ke dveřím vydal i druhý velký donor Karel Komárek. Bez peněz a bez lidí se náhle ocitla instituce, která více než dvě desetiletí pečovala o jeden z nejcennějších odkazů polistopadového Česka. Rozpadla se i správní rada, z níž nakonec zůstal jediný člověk, místostarosta Prahy 5 David Dušek. 

Vedení sice později doplnili nová jména, třeba hudebník Michael Kocáb či egyptolog a senátor Miroslav Bárta, jenže klid to nepřineslo. 

Co rozhodlo o dalším směřování

Dlouho se čekalo, jak se k chaosu postaví žena, bez jejíhož svolení se celý projekt vlastně neobejde. Herečka a bývalá první dáma Dagmar Havlová, spoluzakladatelka Knihovny Václava Havla, nyní udělala zcela zásadní krok. Oficiálně odvolala souhlas s tím, aby instituce dál používala jméno jejího zesnulého manžela. 

Z jejího vyjádření plyne, že už nechce ručit za to, jakým způsobem dnešní vedení s manželovým jménem zachází, a že lidé v čele knihovny i zvolená cesta u ní ztratili poslední zbytky důvěry. 

Proč je rozhodující právě jméno

K názvu se vážou takzvaná osobnostní práva, bez nichž knihovna nemůže legálně vystupovat pod označením, které ji od počátku definovalo. Správu těchto práv předala Havlová už počátkem června Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97. 

Předseda správní rady David Dušek uvedl, že o dokumentu se vedení dozvědělo z médií a že jeho právník celou věc teprve analyzuje. Osud organizace tak dnes visí na jediném podpisu a na ochotě obou stran znovu usednout k jednomu stolu.

Herečka přitom naznačila, že je připravena jednat, pokud se objeví lidé schopní Havlův odkaz dlouhodobě a smysluplně rozvíjet. Je tedy očividné, že jí nejde o žádnou pomstu, nýbrž o to, kdo a jak bude se vzácným dědictvím zacházet. 

Klíčovou roli tu hraje důvěra, kterou, když je jednou ztracená, bývá nesmírně těžké získat zpátky. A teď k vám. Myslíte si, že má Dagmar Havlová na svůj razantní krok plné právo, nebo měla raději bojovat a pokusit se zachránit potápějící se loď?

Zdroje: ceskenoviny.cz, m.echo24.cz, irozhlas.cz