Dožila se požehnaného věku, ale konec byl osamělý. Sousedé promluvili o posledních dnech slavné české herečky
Někdy koukám na staré filmy a říkám si, kolik osudů se schovává za tvářemi, které bereme jako samozřejmost. Tahle žena patřila k hvězdám, co ovládly nejen Prahu, ale i Vídeň, a němčinu měla lepší než leckterý Rakušan.
Věku se dožila požehnaného a elán jí nechyběl ani na vozíku. Poslední kapitola jejího příběhu se ale odehrála v tichu.
Herečka se dvěma adresami
Tahle umělkyně měla dva domovy, jeden na Vltavě a druhý na Dunaji, a ani v jednom nebyla za trpěného hosta. Do Vídně ji nedostala náhoda ani protekce, ale talent a jazyk, který ovládala lépe než leckterý rodilý mluvčí.

Po válce před ní nebyl z českých hereček nikdo jiný, komu by Vídeň nabídla trvalé místo ve svém souboru. Doma jí to samozřejmě neprošlo jen tak, závist uměla i tehdy pěkně kousat. A na scéně proslulého Burgtheateru zaujala i publikum, které jinak potlesk odměřuje po kapkách.
Praha jí byla malá, tak dobyla Vídeň
Hrála v Berlíně i v Kolíně nad Rýnem a v Düsseldorfu učila mladé herce jevištní řeč. Angažmá za hranicemi jí zabralo čtyřicet let, a přesto zůstala Pražačkou každým coulem. Domů se vracela, kdykoli mohla, a Prahu ze srdce nepustila.
Pro rakouský kulturní institut pořádala večery s českými autory a přibližovala je vídeňskému publiku. Žít naplno ve dvou zemích umí málokdo, jí to ale podle toho, co jsme měli možnost vidět, nestálo skoro žádné úsilí.
Filmová Lída Baarová
Řeč je o Zdence Procházkové, rodačce z Prahy, která se narodila v roce 1926. Mladší generace ji zná hlavně jako zestárlou Lídu Baarovou. Na tom je zajímavé to, že herečka opravdovou Baarovou osobně znala a ani trochu jí nepřirostla k srdci. O prvorepublikové hvězdě bez servítků napsala, že to byla kariéristka, které záleželo jen na vzhledu a na její profesi.

Před kamerou Zdenka vydržela až do vysokého věku, naposledy se mihla v Poslední aristokratce, kterou můžeme považovat za její filmovou tečku. A že jí bylo pětadevadesát? Na paměti ani na jazyku to poznat nebylo, myslelo jí to, jako by odložila tak půl století.
Její láska se jmenovala Karel Höger
Spousta z nás ví, že jí po boku sedmnáct let stál Karel Höger. Vzali se, časem se rozvedli, a stejně se jeden druhého nikdy tak úplně nepustili. Sama to shrnula tak, že se sice rozvedli, ale nikdy nerozešli, a on zůstal láskou jejího života.
Co se týká herectví, debutovala už v roce 1946 ve snímku Mrtvý mezi živými, kde právě Höger dostal hlavní roli. Potkávali se pak na jevišti i dlouho po rozvodu.
Poslední přání znělo zcela jasně
Do samotného závěru chtěla jediné, hrát. Kvůli artróze už se neobešla bez vozíku a operaci kyčle odmítla, protože z narkózy měla větší strach než z čehokoliv jiného. Přes noviny posílala filmařům prostou prosbu: „dejte mi roli a nenechte mě umřít.“
Covid jí přitom smetl ze stolu hromadu nasmlouvaných projektů, na které se těšila jako malá dívka na první sníh. Herectví pro ni nikdy nebylo prací, byl to spíš pohon, bez kterého se její životní motor začal zadrhávat.
Osamělý závěr velké dámy
A teď k té smutnější části. Vlastních dětí se nikdy nedočkala, i když po nich toužila celý život, a poslední rok strávila v domově pro seniory na pražském Smíchově. V nejtvrdších covidových měsících se cítila zamčená a strašně sama, sama to popsala tak, že si připadá jako v kurníčku.
Pokojík o rozměrech tři krát tři metry a odříznutí od blízkých ji podle jejích slov ubíjely více než samotná nemoc. Nakonec ji dostal zápal plic, do Motola ji odvezli jen pár dní předtím, a pětadvacátého srpna roku 2021 zesnula.
Postarali se ti, kteří u ní zůstali
Když se ukázalo, že tu není nikdo z blízké rodiny, kdo by se postaral o urnu, vzala to na sebe Herecká asociace. Uložili ji do společného hrobu na Vyšehradě, kde spočívají umělci, o které se nemá kdo postarat. V posledních letech o ni obětavě pečovaly hned dvě rodiny, ta kolem moderátora Václava Žmolíka a manželé Gajdáčkovi, kteří byli u ní, když odcházela.
V jakém počinu se vám Zdenka Procházková líbila nejvíce?
Zdroje: csfd.cz, cnn.iprima.cz, cenythalie.cz
