Tohle ošklivé křeslo zažilo socialismus. Dnes na něm lidé sledují Ulici, přitom má cenu desítek tisíc

Sedí v nejednom českém obýváku, obvykle přikryté háčkovanou dekou po babičce, a lidé kolem něj denně proplouvají. Přežilo znárodnění, kutilské devadesátky i pár odvážných pokusů o převlečení do nového hávu, a přesto se své podoby nevzdává. 

Zrovna z něj statisíce diváků večer co večer sledují trable obyvatel jedné vymyšlené pražské čtvrti. Napadlo vás ale někdy, že tohle skromné posezení z časů front na banány může dnes v aukcích lámat rekordy? 

Představme si scénu, kterou důvěrně zná snad každá česká rodina. Za okny je tma, v kuchyni bublá voda na čaj a do křesla po dědovi a na sousedící gauč zapadne půlka domácnosti, aby jí neutekl další díl nekonečné ságy. 

Dřevo vrže, čalounění je vybledlé a smrádek cigaret pamatuje ještě z dob, kdy se doma běžně kouřilo. Většina lidí by za něj nedala ani pětikorunu, natož aby v něm viděla nějakou vyšší hodnotu. A přitom právě tenhle pamětník socialistických večerů dnes na bazarových portálech strká do kapsy leckterou jinou sedačku.

Socialistické kousky, které dnes berou sběratelé všemi deseti

Ještě před pár lety putovala většina nábytku z období socialismu bez velkého přemýšlení do sběrného dvora nebo na chalupu. Dnes se ale situace obrátila a o dobové kousky je mezi milovníky retro bydlení i sběrateli čím dál větší zájem. 

Poptávka po kvalitním nábytku minulého století roste už několik let v řadě a spolu s ní stoupají i ceny, které za vybrané modely lidé zaplatí. Nejde přitom o krátkodobou módní vlnu, ale o dlouhodobější návrat k poctivému řemeslu a nadčasovému designu.

V tomto případě se jedná o křeslo H-269 a pochází z rýsovacího prkna brněnského architekta Jindřicha Halabaly. Návrh je starý skoro sto let, jenže mezi obyčejné lidi ho ve velkém dostala až pásová výroba Spojených UP závodů v šedesátkách a sedmdesátkách. 

Podle čeho poznáte pravý kousek

Halabalovu práci rozklíčujete během chviličky. Charakteristické jsou ladně stočené područky a nožky ohnuté z jednoho jediného prutu dřeva, díky kterým celek působí lehce a má takový ten pavoučí, skoro roztančený obrys. 

Nejznámější je pevné provedení, kterému nožky sahající až pod sedák vynesly lidovou přezdívku lyže. Komu základní provedení nestačilo, mohl si koupit kousek se sklápěcím opěrákem, případně rovnou rozkládací Siestu. Do party patřil i kávový stolek, jemuž se kvůli tvaru začalo říkat pavouk.

Muž, který snil o hezkém nábytku pro každého

Jindřich Halabala se narodil roku 1903 v Koryčanech jako synek stolaře, dřevo mu tak vonělo od kolébky a řemeslo si vytříbil na pražské uměleckoprůmyslové škole v ateliéru profesora Pavla Janáka. Coby hlavní architekt brněnských UP závodů pak zhruba dvě desítky let ovlivňoval, jak budou vypadat české světnice, ložnice i kuchyně. 

Jeho krédo bylo prosté, hezký a chytře vymyšlený nábytek nemá zůstat výsadou bohatých, ale patří do každého bytu. Vrátíme-li se zpátky k nám, do roku 2026, nekonečné seriály typu Ulice, která se na Nově vysílá už od roku 2005 a vzniká v hostivařských ateliérech, často stojí na podobných kouscích nábytku. Jak jinak divákovi přiblížit dobu, v níž se má děj odehrávat, než pořízením dobového vybavení.

Rekvizitáři proto loví přesně takové ryzí kousky nábytku, aby divák uvěřil, že za dveřmi bytu opravdu bije život. Ať už podobný skvost zahlédnete koutkem oka v nějakých kulisách, nebo z něj sami večer koukáte na film, jedno mají společné, je to spolubydlící hned několika generací Čechů.

Kolik dnes takové křeslo stojí

Za pěkně dochovaný nebo profesionálně opravený kus dnes v aukci necháte klidně desetitisíce. Za povedený pár se cena nezřídka přehoupne přes sedmdesát tisíc a u těch nejzachovalejších sestav se nabídky šplhají nad sto tisíc korun. 

Kdo touží po novém provedení z licencované malovýroby, dá jen za holý rám kolem třiašedesáti tisíc a látku k tomu připočtěme zvlášť. 

Měla i vaše babička takové křeslo? 

Zdroje: earch.cz, cs.wikipedia.org, czechdesign.cz