Našel u popelnic staré potrhané křeslo. Po víkendu v garáži z něj udělal klenot, za který mu sběratelé nabídli 59 tisíc

Staré křeslo po babičce u popelnic, prodřený potah a konstrukce, která volala po sběrném dvoře. Muž, o kterém bude řeč, se nad tímto nálezem překvapivě zastavil kvůli podezření, že jde o cenný kus, za nímž stojí zajímavá historie. 

Odvezl si ho domů a během jediného víkendu prošlo kompletní renovací od holé kostry po nové čalounění. Sběratelé mu nakonec za výsledné dílo nabízeli kolem padesáti tisíc korun. 

Poklad, který málem putoval na skládku

Bylo brzy ráno a u popelnic to vypadalo jako obvykle, tedy neutěšeně. Mezi vyřazenou skříní, která mimochodem na tomhle místě nemá co dělat, a pytli s odpadem trůnilo staré křeslo, kterému chyběl mimo jiné i pořádný kus čalounění. 

Kolemjdoucí ho míjeli, protože kdo by se také tahal domů s něčím, co vypadá jako kandidát na výhoz. Jenže jeden člověk se přece jen zastavil, obešel ho ze všech stran a v hlavě mu naskočila otázka, kterou by si většina z nás nepoložila. Co když ta rozvrzaná troska pod vrstvou prachu skrývá něco, co dnešní obchody nedokážou napodobit? 

Stačilo se zavřít na víkend do garáže

Doma zamířilo křeslo rovnou do garáže a přes sobotu s nedělí se z něj stal projekt na plný úvazek. Nový majitel ho trpělivě rozebral až na holou dřevěnou kostru, protože jedině tak mohl zjistit, co vlastně drží v rukou. Popraskaný lak šel dolů, ohýbané dřevo se rozzářilo do původní krásy a proleželé pružiny nahradila nová, pevná výplň.

Následoval nový potah, tmavší moření dřeva do teplého odstínu a lesk, který mu vrátil jiskru. Z beznadějného kusu od kontejneru se tak během jediného víkendu vyloupl výstavní skvost.

Původ křesla odhaluje jeho skutečnou cenu

Ono křeslo nese označení H-269 a pochází z rukou architekta Jindřicha Halabaly, jednoho z nejvýraznějších tvůrců našeho nábytkového designu. Halabala ho navrhl už v roce 1933 pro Spojené UP závody v Brně, tedy v době prvorepublikové prosperity, kdy se u nás rodil moderní styl bydlení. 

Model se vyráběl sériově ještě v padesátých letech a doputoval díky tomu do tisíců domácností. Poznáte ho podle mohutných bukových područek, které se v jednom oblouku stáčejí až do předních nohou, a právě téhle křivce sběratelé říkají lyže.

Proč za něj sběratelé dají klidně i desetitisíce

V nálezovém, tedy ošuntělém stavu, se H-269 prodává řádově za pár tisíc korun, takže na první pohled o žádný zázrak nejde. Po profesionální renovaci se ovšem situace mění a ceny šplhají slušně vzhůru. Konkrétně na webu Cvikrdesign.cz nabízejí zrenovovaný kousek za devětapadesát tisíc.

Na Bazoši se objevil za pětašedesát tisíc a licencovaná novovýroba od značky Modernista stojí bezmála třiašedesát tisíc. Padesát tisíc za křeslo, které někdo vylovil od kontejneru, tedy vůbec není přemrštěná fantazie. Zájem navíc dávno nekončí u našich hranic, protože po Halabalovi prahne půlka západní Evropy i sběratelé za oceánem.

Křeslo, které vídáte i na obrazovce

Halabalův nábytek se stal i tak trochu hercem, protože právě takové kusy dodnes vyplňují filmové a seriálové interiéry z časů první republiky. Funkcionalistické linie okamžitě prozradí dobu, v níž se děj odehrává. Podle dobových zmínek prý podobná křesla vlastnila i zvučná jména, mezi něž se řadí třeba spisovatel Karel Čapek nebo dirigent Václav Talich. 

Než ale vezmete do ruky brusku a pustíte se do dědečkova křesla, zastavte se na chvíli. Znalci totiž oceňují pravý opak toho, co bychom čekali, protože si stejně nejvíce cení původního stavu. Zašlá patina, staré vrstvy laku a stopy po desítkách let sezení pro ně nejsou vada, ale důkaz pravosti. 

Kdo dřevo přebrousí do vysokého lesku a přečalouní ho novou látkou, může hodnotu klidně srazit dolů. Hodně záleží na tom, na jakých stránkách to křeslo nabízíte. Někdo rád zainvestuje do skvěle upraveného kousku, jiný bez váhání sáhne po ošuntělém historickém zástupci bez úprav.

Měli jste doma také Halabala křeslo?

Zdroje: cvikrdesign.cz, cs.wikipedia.org, tiscali.cz