Právě byl zvolen největší lakomec českého filmu: Škudlil tak moc, že by chtěl zpátky i pecku z třešně

Málokterý český herec dokázal zahrát lakomce tak, aby si tím získal srdce diváků na generace dopředu. Z postavy, pro kterou byly peníze všechno, dokázal vytvořit naprostý unikát. 

Tuhle legendární roli u nás za tři staletí odehrála celá řada herců, ale byl to právě on, kdo z ní udělal nezapomenutelnou záležitost.

Devadesát tři minut, na které se nezapomíná

Stačila hodina a půl na obrazovce a z herce, který do té doby představoval spíše menší role, byl najednou miláček publika. A to i přestože hrál prohnilého, mrzutého lakomce, se kterým by v reálném životě nikdo nevydržel ani minutu.

Když v roce 1978 Československá televize oprášila slavného Molièra, nebyl to vůbec snadný úkol. Příběh o lakomci znal u nás každý a lidé měli v živé paměti výkony těch největších divadelních herců. Převzít po nich štafetu tak chtělo dost odvahy.

Obsazený herec přitom nebyl žádný nováček. Za sebou měl spoustu malých rolí, jenže režiséři ho brali hlavně jako zpestření. Prostě se mihnul na scéně, hodil do placu pár skvělých hlášek a zase byl pryč.

Pak ale dostal příležitost zahráti si hlavní roli, která se neodmítá, a tak ji přijal a chopil se jí s velkou parádou.

Skrblík, který by si pro korunu nechal vrtat koleno

Postavu, kterou si zahrál, znají snad všichni, dokonce se o ní učíme ve škole. Jedná se o největšího lakomce českého filmu, který v rukou obrátil každou korunu. Dokonce ani vlastní dceři nechtěl dát slušné věno, protože by to znamenalo, že by musel ukrojit ze svého pokladu.

A právě tahle jeho posedlost penězi je to, na čem stojí děj celého filmu.

Tak kdo to vlastně byl?

Tím hercem byl František Filipovský. A rolí, která mu nabídla prostor ukázat se v plné síle, byl Harpagon z Molièrova Lakomce.

Mladší generace má Filipovského zafixovaného hlavně jako dabingový hlas Louise de Funèse. V roce 1978 ale konečně dostal pořádný prostor před kamerou. Jako Harpagon se do role opřel naplno a vytvořil postavu, na kterou diváci jen tak nezapomenou. Ostatně se stačí podívat na recenze na ČSFD, kde jeho výkon diváci pořád vyzdvihují. Jak píše například jeden z recenzentů:

„Nejlepší ze všech Lakomců, aspoň pro mě! Kam se na pana Filipovského hrabou velikáni jako Funés nebo Sordi!“ – gabin(a), ČSFD.cz

Filipovský měl za sebou obrovskou kariéru, jenže velké role ho celé roky obcházely. Byl známý jako herec menších rolí, nicméně těch pár minut na placu mu stačilo, aby si ukradl celou scénu pro sebe.

Herecká elita kolem lakomého otce

Filipovský navíc nemusel táhnout celou inscenaci sám. V příběhu o otci, který je pro zlaťáky schopný obětovat i vlastní děti, mu sekundovali tehdejší herci první kategorie v čele s Viktorem Preissem, Naďou Konvalinkovou, Libuší Geprtovou nebo Martinem Růžkem.

Celé to z režisérské židle kočíroval Antonín Dvořák. Pro české diváky přitom nešlo o žádné neznámé vody. Molièrovu klasiku znali z obrazovek už z roku 1972, kdy si Harpagona střihl Miloš Kopecký. Jenže tehdy šlo „jen“ o záznam představení z Divadla na Vinohradech, zatímco verze s Filipovským dostala plnohodnotný televizní kabát.

Jiný lakomec, než jakého znáte z Francie

Filipovského Harpagon nepůsobil jako veselý podivín, kterému jde hlavně o to, aby diváky pobavil. Byl mnohem uzavřenější a nepříjemnější. Zatímco řada lidí si vybaví především francouzské zpracování s Louisem de Funèsem, Filipovský pojal svou postavu úplně jinak.

Jeho Harpagon nebyl jen hloupá figurka k smíchu, která se klepe nad truhlou zlaťáků. Pod tou posedlostí zlaťáky se skrývala dost temná tragédie. Harpagon kvůli penězům postupně přicházel o všechno i o všechny okolo sebe. Filipovský tu lidskou ubohost vystihl bez jediného falešného tónu.

Jak to máte s Molièrovým Lakomcem vy? Viděli jste tuhle klasiku? Která verze vás bavila nejvíce?

Zdroje: csfd.cz 1, csfd.cz 2, denik.cz