Necháváme naše děti dívat se na televizi alespoň hodinu denně. Dá jim to víc než drahé lekce angličtiny, tvrdí rodiče

O prázdninách se rodiče snaží děti zabavit, aby trávily co nejvíce času venku. Někteří ale vědomě posadí děti před televizi. Zatímco ale běží pohádka, ozývá se z ní pouze angličtina. Podle nich z toho děti pochytí slova i celé fráze a začínají napodobovat i výslovnost. Na první pohled je to jen sledování pohádek, ale když jde o rozumný obsah a televize nenahrazuje normální komunikaci, může to mít na děti skvělý vliv.

Když má sledování televize svá pravidla, může být pro děti prospěšnější než drahé lekce angličtiny, shodují se rodiče.

Dítě netuší, že se něco učí

S dětmi to není tak složité, jak to vypadá. Když posadíte dítě k učebnici angličtiny a řeknete mu, že se teď bude učit angličtinu, přesně ví, co ho čeká. Některým to nevadí, ale většina z nich má po pár minutách tendenci utéct.

U sledování pohádek je to ale jiná písnička. Vizuální vjemy jsou mnohem zajímavější než biflování slovíček. Jakmile dítě zaujme příběh, přestane vnímat, že je pohádka například v jiném jazyce. Podvědomě cizí jazyk slyší, ale nepřijde mu nijak zvláštní. Spousta rodičů proto pouští anglické pohádky pravidelně, aby si děti zvykly angličtinu poslouchat.

Stejné je to i u dospělých. Když se chcete naučit cizí jazyk, musíte ho nejprve poslouchat. Naučíte se jeho melodii a zvuky, které běžně v češtině nepoužíváte. Ve filmech a pohádkách se navíc některé fráze opakují velmi často, a proto si je lépe zapamatujete.

Je důležité vědět, kdy začít

Tady nastává problém. Děti mají sice skvělý předpoklad k učení se nových jazyků, ale to neznamená, že by je rodiče měli každý den připoutat na několik hodin k televizi, aby je zabavili. Odborníci sice potvrzují, že se malé děti jazyky učí mnohem lépe, ale potřebují k tomu reálnou komunikaci. Podle neurovědkyně Patricie K. Kuhl z University of Washington dokážou na cizí jazyk reagovat už kojenci. Důležité ale je, jakým způsobem jim ho rodiče předávají.

V jejím výzkumu vědci sledovali reakci batolat na cizí jazyk. Jedna skupina ho poslouchala naživo od rodilého mluvčího, druhá skupina ho slyšela jen z nahrávky. U živého poslechu se schopnost jazyk rozlišit zlepšila více než u poslechu nahrávky.

„Rozhodně rodičům doporučuji vystavovat malé děti kontaktu s rodilými mluvčími jiného jazyka v sociálním prostředí,“ dodává Kuhl.

Proto není dobré brát anglické pohádky jako univerzální učebnici angličtiny. Může to být ale dobrý doplněk. Důležité je samozřejmě i to, od jakého věku dítě televizi sleduje. Sice je prokázáno, že už kojenci na zvuky reagují, ale nejlepší čas, kdy začít, je u předškoláků. Děti už jsou připravené do školy a dokážou se v kuse soustředit.

Jedna hodina denně je víc než několik hodin jednou týdně

Jedna hodina denně možná zní jako maličkost. Když jde ale o hodinu každý den, za měsíc už je to 30 hodin. Za rok je tak člověk schopný dostat do hlavy stovky hodin poslechu. Samozřejmě to nejde srovnat se stovkami hodin reálné komunikace, ale svůj přínos to rozhodně má.

Dítě nemusí být k obrazovce přilepené půl dne a nemusí se nic šprtat nazpaměť. Hodina denně z toho udělá běžnou součást života. Pravidelnost je totiž mnohem lepší než intenzivní biflování jednou za čas. Stejné je to i s kroužky. Když dítě jednou týdně na kroužku mluví anglicky, uplyne mezi tím několik dní, kdy nepromluví ani slovo.

Výběr obsahu by neměl být náhodný

Co se týče výběru obsahu, je to více než důležité. Když rodiče dítěti pustí jakékoliv video v angličtině, neznamená to, že je to pro něj dobré. Pro učení se jazyka je mnohem lepší pustit mu něco, co pochopí alespoň z obrazu. Proto jsou skvělou volbou animované pohádky, které nejsou nijak složité a děti jim rozumí.

Dítě vidí například postavičku, jak něco hledá, k tomu uslyší anglické slovo a automaticky si to spojí, aniž by potřebovalo překlad. Někteří rodiče ale mají pocit, že když dítě nerozumí každému slovu, nemá to smysl. Proto pohádku neustále zastavují a vysvětlují ji. Jenže tím mu zkazí to, co ho nejvíce baví.

Podobné je to s českými titulky. Aby rodiče dítěti ulehčili práci, zapnou mu český překlad. Jenže tady nastává problém. Jakmile dítě umí číst, začne číst český text a okamžitě přestane vnímat anglický zvuk. Výsledkem je pak čtení se zvukovým doprovodem.

Rozdíl uslyšíte za chvíli

Pouštění anglických pohádek dětem má svá pro a proti. Výhodou je to, že poslechem se může dítě naučit jazyk napodobovat a bude mít skvělý základ do školy. Jakmile je to ale to jediné, co dítě dělá, a u televize stráví hodiny, není to úplně ta správná cesta. Pokud chtějí rodiče dítě naučit mluvit jiným jazykem, je důležité, aby s ním mluvili.

Když mluvení rodiče proloží hodinou denně u anglických pohádek, dítě se toho naučí mnohem více než jednou týdně na kroužku. Pustili byste svým dětem anglické pohádky?

Zdroj: cogneurosociety.org, pmc.ncbi.nlm.nih.gov, britishcouncil.com