ČT2 dnes nasadí do hlavního vysílacího času filmovou legendu. Málokdo pozná, že oškliváka hraje jeden z nejslavnějších herců světa

Sobotní večer nabídne na ČT2 příběh, který se vypráví pořád dokola už skoro dvě stě let: shrbený zvoník, chladná katedrála a tanečnice, kvůli níž ztrácí hlavu celá Paříž. Tahle konkrétní verze má ovšem jedno tajemství, jenž při letmém pohledu na plátno unikne i otrlému milovníkovi filmů. 

Oškliváka totiž hraje jeden z nejslavnějších herců světa, jehož tvář kdysi zaplňovala titulní strany časopisů po celém světě. Chlapík, který jinde rozdával úsměvy na všechny strany, se schoval za hrb, umělé oko a pořádnou vrstvu masky. 

Klasika, na kterou televize nedá dopustit

ČT2 dnes ve dvacet hodin vytáhne z archivu snímek, který si pamatuje hned několik generací zároveň. Do nejsledovanějšího času posílá adaptaci jednoho z nejmocnějších románů, které kdy Francie vyprodukovala. 

Victor Hugo poslal svůj chrámový příběh mezi čtenáře už roku 1831 a od té doby po něm sáhla jeviště, filmová studia i tvůrci muzikálů napříč kontinenty. Děj zná i člověk, který knihu nikdy nedržel v ruce. Nechybí v něm hrbáč u zvonů, přísný duchovní, půvabná cikánka a katedrála, jež mlčky sleduje lidské pády.

Celému příběhu vévodí Paříž

Film, který dnes rozzáří obrazovky, spatřil světlo světa roku 1982 jako americko-britský kousek pod vedením režiséra Michaela Tuchnera. Jedná už se tedy o něco modernější zpracování, než jak tomu bylo v roce 1956. To se jednalo o vůbec první barevnou adaptaci Hugova románu, který navíc vznikl v širokoúhlém obraze.

Roli Esmeraldy v díle z roku 1982, kolem níž se shlukuje celé drama, dostala britská kráska Lesley-Anne Down.

Kdo se skrývá pod maskou hrbáče?

Znetvořeného zvoníka Quasimoda hraje Anthony Hopkins, jeden z nejvýraznějších britských herců své generace, který se později stal držitelem Oscara za Mlčení jehňátek. Pro roli se nechal proměnit k nepoznání a maskéři mu vytvořili výrazně deformovaný obličej, hrb i další tělesné vady, které podtrhly Quasimodovu tragickou podobu. 

Kdo ho zná především z jeho pozdějších rolí, může mít problém slavného herce pod vrstvou maskérských úprav vůbec poznat. A právě v tom spočívá jeden z největších půvabů této adaptace. Výrazná herecká osobnost se na plátně téměř ztrácí pod podobou nešťastného zvoníka.

„Pro mě nejlepší, nejhezčí a nejsympatičtější verze Zvoníka a jeho příběhu. Jednu ze zásluh na tom samozřejmě má sir Hopkins(!).“ – Bublajsa na ČSFD

Herec, který se dokázal ztratit

Anthony Hopkins se narodil roku 1937 ve Walesu a k výrazným filmovým rolím se propracoval přes britské divadlo a televizní tvorbu. V době, kdy si v roce 1982 nasadil masku Quasimoda, už rozhodně nebyl žádným začátečníkem, skutečně velká světová sláva ho ale teprve čekala. 

Za sebou měl například role ve filmech Sloní muž nebo Kouzlo a postupně si budoval pověst mimořádně všestranného herce, který dokázal zahrát elegantního gentlemana stejně přesvědčivě jako znepokojivou či tragickou postavu.

Právě Quasimodo pro něj představoval jednu z výrazně odlišných rolí. Maskéři potřebovali na jeho proměnu několik hodin a Hopkins kvůli tomu musel na natáčení přicházet už ve tři ráno. 

Přednosti tohoto zpracování

Na této verzi je zajímavé především to, že Quasimodo nepůsobí jen jako děsivá figurka. Anthony Hopkins ho hraje citlivě a s velkou dávkou lidskosti, takže pod nepřehlédnutelným hrbem a znetvořenou tváří zůstává především osamělý člověk. Právě v tom je jeho postava působivá. 

Divák se na něj nemá jen dívat s odporem, ale má chápat, proč tolik touží po obyčejné lidské blízkosti. Samotný závěr nicméně zůstává tragický a k původnímu příběhu Victora Huga má proto mnohem blíž než pozdější disneyovská verze s výrazně optimističtějším vyzněním.

Viděli jste už tohle filmové zpracování, nebo dáváte přednost staršímu zástupci?

Zdroje: tv.seznam.cz, csfd.cz, fdb.cz