Sledování televize v pracovní době má přísná pravidla: Za jejich porušení hrozí přísný postih, výjimkou není ani home office

Televizor na pracovišti není zase taková vzácnost. Najdeme ho na vrátnicích, v některých sekretariátech, čekárnách nebo odpočinkových místnostech. Někde běží celý den a člověk ho po očku sleduje, aniž by si to vůbec uvědomoval. Jenže sledování televize v pracovní době má přísná pravidla.

Ale mezi „televize hraje v pozadí“ a „já si právě sleduji oblíbený seriál“ je z pohledu zaměstnavatele poměrně zásadní rozdíl. A pokud je právě pracovní doba, může se z nevinného televizního diváka poměrně rychle stát zaměstnanec, který má šéfům co vysvětlovat.

Vrátnice, recepce a dlouhé směny

Proč se tedy televizory na pracovištích vůbec nacházejí, když nejsou určeny k zábavě zaměstnanců? Na vrátnicích a recepcích se často slouží dlouhé směny a práce může být velmi monotónní. Televizor tu pak působí jako kulisa v okamžicích, kdy pracovník čeká na příjezdy vozidel, zásilky, anebo mezi jednotlivými obchůzkami.

Zvlášť v noci může obrazovka působit jako psychologická berlička. Zvuk je vypnutý, obraz běží a člověk má alespoň pocit, že tam není úplně sám. Vrátní, recepční a pracovníci bezpečnosti využívají televizi i jako zdroj aktuálních informací: dopravní zpravodajství, krizové situace, počasí, mimořádné události.

Relax zóna, kde odpočívá jen ta televize

Často bývají televizory i v prostorách, jež jsou určeny pro přestávky a odpočinek, aneb jak se dnes moderně říká v relax zónách. Tam mohou zaměstnanci posvačit či poobědvat a televizor zde umístěný má navodit pocit, že firma myslí na pohodu svých pracovníků. Jenže většinou to bývá tak, že během pracovní doby se televize sledovat nesmí a během pauzy na to není čas.

V provozech mohou obrazovky sloužit k podávání informací, bezpečnostním či provozním pokynům nebo internímu vysílání. Ve firmách tak může místo klasického televizního programu běžet firemní komunikace, zprávy, informace o provozu atd.

Televize jako součást pracovního prostředí

Zde jsou myšleny třeba restaurace, hotely či sportovní zařízení. Tam může být televizor instalován pro zpříjemnění prostředí zákazníkům. To, co však platí pro návštěvníky, bývá zakázáno personálu. Zkrátka se televizory na pracovištích vyskytují, ale zpravidla nejsou určeny pracovníkům. Máte je tam na dosah, ale nesmíte je sledovat. Obrazovka svítí, mluví, někdy dokonce ukazuje něco velmi zajímavého, ale zaměstnanec se musí tvářit, že ji vůbec nevidí.

Fejetonovým jazykem bych měla spíš říci, že televizor v práci je něco jako dort ve výloze cukrárny. Je na dosah, můžete se na něj dívat, ale neznamená to, že si ho můžete dopřát. A už vůbec ne v průběhu pracovní doby. Televizory na pracovištích tedy někdy informují, někdy hlídají a jindy jsou tam jen proto, že by bez nich místnost vypadala prázdná.

Co o sledování televize v pracovní době říká zákon?

Zákoník práce samozřejmě neobsahuje zvláštní paragraf s větou: „Zaměstnanec nesmí v pracovní době sledovat televizi.“ Pravidla jsou postavena obecněji. Podle § 301 zákoníku práce má zaměstnanec mimo jiné:

„Povinnost využívat pracovní dobu a pracovní prostředky k vykonávání svěřené práce a plnit pracovní úkoly kvalitně a včas.“  

Přeloženo z právnické do normální řeči: pokud máte od osmi do čtyř pracovat, není v tuto dobu prostor pro sledování vašeho seriálu, sportovního přenosu či nové epizody oblíbeného pořadu. Ani když je zrovna v kanceláři klid a šéf je na poradě.

Podrobnější pravidla pak stanovuje pracovní řád a další interní předpisy zaměstnavatele. A postihem za porušení předpisů může být skoro všechno: od napomenutí až po rozvázání pracovního poměru. Neznamená to samozřejmě, že každý zaměstnanec přistižený u televize automaticky letí na dlažbu. Pokud však své povinnosti porušuje, řeší je zaměstnavatel podle jejich závažnosti.

Jen se mrknu na gól…

Poměrně názorný je případ z Německa, kde Spolkový pracovní soud řešil pravidla používání soukromých mobilů během pracovní doby. Zaměstnavatel jejich používání zakázal a soud potvrdil, že takové opatření může směřovat k zajištění řádného a soustředěného výkonu práce. Rozhodnutí zmiňovalo také sledování videí jako jednu z činností, které mohou zaměstnance od práce odvádět.

A je tu i případ českého zaměstnance. V roce 2017 se řešil případ pracovníka, který se během směny díval na služebním počítači na livestream fotbalového utkání. Nešlo přitom o několik hodin. Podle popisu případu šlo nanejvýš o dvě minuty. Přesto mělo jeho jednání pracovně-právní následky, protože zaměstnanec v danou chvíli neplnil své pracovní povinnosti. Takže argument „vždyť to byl jen jeden gól“ nemusí mít u zaměstnavatele pochopení.

Ani doma byste si neměli plést pracovní dobu s odpočinkem

Výjimkou není ani home office. Zaměstnanec má povinnost vykonávat práci v dohodnuté pracovní době a plnit pracovní úkoly. Takže ani při tomto typu práce se nemůžete koukat na televizi od rána do večera. Zákoník práce totiž nerozlišuje, jestli pracovní úkol plníte u firemního stolu nebo u stolu kuchyňského. Máte i vy s podobnou situací nějakou zkušenost?

Zdroje: PrávníPoradceEkonom, IDnes, BezplatnáPrávníPoradna, ZákonyProLidi