Adina Mandlová byla filmovou hvězdou, přesto jí herectví nestačilo. Peníze navíc si přivydělávala obyčejnou prací

Když se dívám na prvorepublikové filmy, vždycky mě trochu pobaví představa, jak si asi tehdejší diváci představovali život jejich největších hvězd. Krásné róby, nóbl podniky, večírky, drahá auta a šampaňské. V případě Adiny Mandlové vás asi napadne přesně něco takového. Byla krásná, provokativní, obletovaná a její jméno spolehlivě dokázalo přitáhnout lidi do kina. Člověk by tedy čekal, že peníze byly to poslední, co musela řešit.

Jenže prvorepubliková filmová sláva automaticky neznamenala obrovský honorář. Dokonce ani tehdy, když jste patřili mezi nejžádanější herečky v republice. Filmový historik Pavel Taussig říká: „představa pohádkově bohatých ženských filmových hvězd je do značné míry zkreslená.“ Výraznou výjimkou byla například Lída Baarová díky účinkování v německých filmech. V Čechách to ale nebyla žádná sláva. Adina Mandlová je toho možná nejlepším příkladem, protože si peníze navíc přivydělávala obyčejnou prací.

Z neznámé dívky se stala hvězda prakticky přes noc

Její cesta na filmové plátno přitom nebyla úplně typická. Neměla herecké vzdělání a před kariérou herečky pracovala jako sekretářka a modelka. Předtím pobývala v dívčím penzionátu v Paříži a učila se cizí jazyky, zpěv, tanec i další dovednosti, které se mladé ženě z lepší společnosti mohly hodit.

První drobnou filmovou příležitost dostala v roce 1932 ve snímku Děvčátko, neříkej ne!. O rok později se před kamerou objevila v mnohem výraznějších rolích a obrovskou roli v jejím kariérním rozjezdu sehrál Hugo Haas.

Právě období s Haasem jí otevřelo dveře nejen k filmu, ale také do společnosti lidí, jejichž jména známe dodnes. Pohybovala se mezi umělci a intelektuály, poznala Voskovce, Wericha, Karla Čapka nebo Jana Masaryka. Z dívky z Mladé Boleslavi se postupně stávala jedna z nejznámějších žen československého filmu.

Mandlová měla před kamerou něco, co se špatně učí. Působila lidsky a přirozeně v době, kdy někteří herci stále přenášeli na film poměrně výrazný divadelní projev. Sama přitom později ke svým hereckým začátkům příliš shovívavá nebyla. V prvních velkých rolích si uvědomovala, že se má ještě hodně co učit. Pomáhala jí například herečka Růžena Nasková, která s ní pracovala na výslovnosti a hereckém projevu. Pak už ale přišel skutečný úspěch.

Kristián z ní udělal jednu z ikon své doby

Komedie Martina Friče z roku 1939 patří k nejslavnějším filmům své doby a Mandlová v ní zahrála jeden ze svých nejznámějších výkonů. Nejde přitom jen o nějakou nostalgii.

Už tehdy byl její výkon oceněn Svatováclavskou filmovou cenou. Další velké ocenění získala za Nočního motýla, za nějž dostala Národní cenu za filmové umění. Za každou z cen dostala 5000 korun. Není divu, že si většina z nás myslí, že byla za vodou. Opak je ale pravdou.

Slavná herečka chodila učit děti

Podle filmového historika Pavla Taussiga si Mandlová v době, kdy byla dokonce nejvíce obsazovaná, přivydělávala učením cizích jazyků děti z bohatých rodin. Český rozhlas Taussigovo vysvětlení cituje v souvislosti s honoráři tehdejších herců. „Hvězdy hrály za minimální honorář,“ popsal historik. Právě proto podle něj herci často přijímali i malé role a natáčeli jeden film za druhým. Každý další honorář se jednoduše hodil.

Teď si představte, že otevřete dveře a za nimi stojí jedna z největších filmových hvězd Československa. Nepřichází za vámi jako celebrita, ale jako učitelka. Znalost jazyků Mandlová prohlubovala už od mládí. Učila se především německy a anglicky. Nějaký čas strávila také ve zmíněném pařížském penzionátu.

Filmová sláva tehdy fungovala jinak

Tohle byla prostě tehdejší krutá realita. Herci z první republiky si často museli financovat věci, které jdou dnes za produkcí. Podle tehdejší herečky Zity Kabátové si herečky u společenských rolí například pořizovaly vlastní šaty. Podobné to mohlo být i v divadlech. U takzvaného salónního repertoáru šly róby často na účet samotných hereček.

Úplně jiným světem byl Vlasta Burian. Ten podle Taussiga mohl za jediný film dostat i více než 100 000 korun, což byla na tehdejší poměry obrovská částka. Podobně výjimečné postavení měl před válkou Hugo Haas. Jenže to nebyl standard, podle kterého bychom měli poměřovat každou známou tvář z černobílého filmu.

Mandlová navíc podle Českého rozhlasu žila poměrně nákladně. Sama svoji popularitu milovala a vydělané peníze uměla také velmi rychle utratit. K její pověsti patřily večírky, bohémský život a luxus, který rozhodně nebyl zadarmo.

Za luxusní fasádou byl mnohem obyčejnější život

Pokud máme tedy tendenci představovat si prvorepublikové hvězdy trochu jako dnešní hollywoodské celebrity, jsme dost na omylu. Jedna z největších českých filmových hvězd své doby je toho zářným příkladem.

Nejenže z peněz toho moc neměla, ale kvůli obvinění pak musela ještě emigrovat do Anglie. To vám najednou dojde, že to, co vypadá jako pohádkový život, bylo ve skutečnosti úplně jinak. Znáte nějaký podobný příběh českých hvězd? Podělte se o něj s námi v komentářích.

Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, dvojka.rozhlas.cz, filmovyprehled.cz