Našli jsme Otíka. Jedna z nejkurióznějších postav českého filmu vypadá po 41 letech úplně jinak

Podivínů v českých filmech je opravdu spousta. Od těch děsivých, jako byl Karel Kopfrkingl ve Spalovači mrtvol, přes introvertní, jako byl Vladimír v Účastnících zájezdu, až po ty poťouchlé, kteří do vínku moc rozumu nedostali. Právě ti poslední bývají u nás, diváků, nejoblíbenější a bez ohledu na to, zda jsou v hlavní roli, napadnou nás ve spojení s daným filmem jako první.

Přesně takový byl Otík Rákosník z kultovního snímku Vesničko má středisková. Od jeho premiéry uplynulo už hodně let a řada legendárních hvězd z ansámblu už není mezi námi. Samotný Otík se ale letos po dlouhé době objevil v Česku, a dokonce se vrátil na místo jedné ze svých nejslavnějších scén. A kdo by čekal stejného nesmělého smolaře z filmu, toho by dnes čekalo pořádné překvapení. Jedna z nejkurióznějších postav českého filmu totiž vypadá po 41 letech úplně jinak.

Filmová klasika plná hereckých legend

Vesničko má středisková vznikla v roce 1985 pod vedením Jiřího Menzela a Zdeňka Svěráka. Pro leckoho to bude nejspíš novinka, ale snímek se dokonce dostal do užší nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Čtyři desetiletí jsou ale dlouhá doba a na původním obsazení je to znát. Marián Labuda, který ztvárnil dobrosrdečného, leč netrpělivého řidiče Pávka, zemřel v lednu 2018 ve věku 73 let. Právě Pávek s legendární hláškou „po žních jdeš k Turkovi“ patří v Česku k jeho vůbec nejznámějším rolím.

Ještě dříve odešli dva další velikáni filmu. Rudolf Hrušínský, nezapomenutelný doktor Skružný, který pořád boural, protože se kochal, zemřel v roce 1994. Ve stejném roce zemřel také Petr Čepek, filmový Josef Turek, kterého se Otík tak obával. Mezi námi už není ani Libuše Šafránková coby Jana Turková, která zemřela v roce 2021, Július Satinský ani Josef Somr. Při takovém výčtu se člověk až zarazí, kolik hereckých legend nás už opustilo. Jedním z mála, kdo z generace velikánů stále aktivně hraje, je spoluautor Zdeněk Svěrák.

Labudu Svěrák původně nechtěl

Dnes už je nemožné představit si v roli Pávka někoho jiného než Labudu. V té době se to ale mohlo dost dobře stát. Zdeňku Svěrákovi se podle dostupných vzpomínek příliš nezamlouvalo, aby Pávka hrál právě Labuda. Jiří Menzel si však slovenského herce prosadil a zpětně se dá říct, že udělal jedno z nejlepších rozhodnutí celého filmu.

Kuriózní byl už samotný vznik scénáře. Svěrák totiž za Na samotě u lesa omylem dostal honorář dvakrát. Když se na chybu po letech přišlo, mohl peníze vrátit, nebo napsat nový scénář. Zvolil druhou možnost a jedním z výsledků byla právě Vesničko má středisková. Jinak se původně jmenoval dokonce i Otík. Ve scénáři mu nejprve říkali Plachťák. Herce Jánose Bána si Menzel všiml při divadelním představení v Praze, kde herec ztvárnil vesnického prosťáčka. Režisérovi zřejmě utkvěl v paměti natolik, že ho později obsadil do role, která mu změnila život.

Ani kultovní film není bez chyb

Ani taková klasika se nevyhnula několika filmovým chybám. Když například Otík vyráží do kina, dostane černou kravatu. Před kinem už ji má ale červenou. Mění se také oblečení Jany Turkové a mezi jednotlivými střihy se mění i zapnutí či rozepnutí knoflíků. Podobně záhadně mizí některé předměty. Doktor Skružný při návštěvě Pávka položí tašku s králíkem na střechu, jenže po střihu je pryč, aniž by ji někdo odnesl.

Ani po 41 letech však film nezapadl do hlubin zapomnění a těší se pravidelných repríz. Například stanice Prima jej zařadila do svého letošního letního programu. Před začátkem prázdnin oznámila, že část nedělních večerů věnuje českým filmům, mezi nimiž nechyběla ani kultovní Vesničko má středisková. Na další reprízy na jiných stanicích se jistě můžeme do konce roku těšit.

Otíkova stopa zůstane v Praze

A co ten podivínský hrdina snímku dělá dnes? János Bán, kterému bylo při natáčení kolem třiceti let, oslavil v říjnu 2025 sedmdesátiny. Z Otíka s obrovskými zuby a odstávajícíma ušima je dnes prošedivělý sedmdesátník, kterého jsem z aktuálních fotek téměř nepoznala. V dubnu letošního roku navíc přijel do Prahy a po více než čtyřiceti letech se vrátil na Jižní Město, tedy do míst spojených s Otíkovým filmovým stěhováním. Důvod byl prostý: zrekonstruovaná lávka přes Opatovskou ulici dostala oficiálně jméno Otíkova lávka a pásku při jejím otevření přestřihl právě Bán. Kultovní film tak i po čtyřiceti letech žije dál.

„Zubní protéza byla moje, nechal jsem si ji tenkrát dělat. Mám ji doma v šuplíku schovanou na památku,“ svěřil se János Bán v rozhovoru pro extra.cz.

Aktuální fotografie tak ukázaly Otíka po čtyřech desetiletích. Má krátké prošedivělé vlasy, brýle a z někdejšího nesmělého mladíka je sympatický starší pán. Žije v Maďarsku u Balatonu, stále se věnuje herectví a je otcem čtyř dětí.

Vybavíte si jej v oblíbené komedii?

Zdroje: blesk.cz, csfd.cz, vtelce.cz, benesovsky.denik.cz, kinobox.cz