Tohle byl největší morous českých komedií. Když se náhodou usmál, byl to skoro státní svátek. Přesto ho miluje celý národ

Do kin na film s ním přišly více než čtyři miliony lidí a v roce 2000 diváci jeho postavu vyhlásili hrdinou české veselohry tisíciletí. Laskavými slovy přitom šetřil. Autor scénáře tu roli psal od začátku pro jediného herce, kterému režim po roce 1968 odepřel rozhlas, divadelní režii i učení na škole.

Koho byste v české komedii označili za největšího nerudu? Spousta lidí řekne dědu Komárka, protože Josef Kemr ho zahrál opravdu dobře a přesvědčivě. Ovšem já bych hlasovala pro někoho jiného, a to bez dlouhého rozmýšlení.

Objevil se v jednom z nejoblíbenějších československých filmů osmdesátých let a pojem radost ve svém slovníku zřejmě neměl.

Honorář, který přišel dvakrát

Barrandov jednou vyplatil honorář za stejný film dvakrát a pak se ohlásila kontrola. Scenárista tudíž musel přes noc vymyslet, za co peníze vlastně dostal. V návaznosti na to vzniklo pár stránek námětu s názvem Plachťák, který odkazoval na uši hlavního hrdiny. Na hotový text se ale čekalo ještě sedm let a teprve později z něj vznikl film s naším morousem.

Zbohatnout se na tom nedalo, protože tehdejší směrnice slibovala tvůrcům prémie za film nad padesát tisíc diváků. Když jich přišlo několik milionů, režisér poznamenal, že po jejich vyplacení by na další natáčení nic nezbylo.

Scenárista při psaní myslel na konkrétního herce, jak později řekl v rozhovoru pro Novinky. Dramaturg Václav Šašek mu navíc poradil, aby téhle postavě dal větší prostor.

Jediná věta a sál tleskal

Narodil se v roce 1920 přímo v zákulisí kočovného divadla a z gymnázia ho vyhodili kvůli samým absencím. V roce 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov a ani pod nátlakem normalizace podpis nestáhl. Přišel kvůli tomu o účinkování v rozhlase, o režii v divadle i o učení na DAMU. Na léta zmizel také z filmu a televize.

V Národním divadle směl hrát jen nějaké drobnější role a podle syna mu tam neoficiálně přidělovali hlavně záporáky. Jako hostinský ve hře Vstanou noví bojovníci pronesl na premiéře větu: „Tys nám tady chyběl, ty paznehte,“ a sál se okamžitě roztleskal. Druhý den o roli přišel a při dalších reprízách už v té scéně nikdo netleskal.

Výjimku si vydupal František Vláčil, který ho v roce 1976 u vedení studia prosadil do Dýmu bramborové natě. Zahrál si tam stárnoucího pražského specialistu, který po rozchodu se ženou nastoupí jako obvodní lékař na venkově.

Pohled z okénka škodovky

V roce 1985 přijel do středočeských Křečovic čtyřiašedesátiletý Rudolf Hrušínský a usedl do škodovky jako doktor Skružný z Vesničko má středisková. Právě tohle byl největší morous českých komedií. Když se náhodou usmál, byl to skoro zázrak. Přesto ho miluje celý národ.

Hypochondrickému hostinskému Bedřichovi například doporučil: „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ Stejně suše odbyl rostlináře Jaromíra, kterému v kapse vzplála krabička sirek. Ujistil ho, že na funkci to nebude mít vliv, a na dotaz, zda myslí funkci rostlináře, utrousil: „No, to už vůbec.“

Scéna se točila bez pyrotechniků a Oldřich Vlach si z ní odnesl zničené kalhoty i popáleninu na stehně.

Pravý pan doktor se podepisoval MUDr. Moudr

Předlohou pro doktora Skružného se stal skutečný lékař z Nového Rychnova na Pelhřimovsku, který se podepisoval MUDr. Moudr. Zdeněk Svěrák o něm pro Novinky řekl, že „pořád boural, protože se kochal“. Rudolf Hrušínský sám zhruba třicet let neřídil, takže filmové nehody neměly k realitě daleko.

Návsí chodil bez úsměvu

Lída Zemanová, v jejímž domě ve filmu bydlel Pávek, řekla Seznam Zprávám, že Marián Labuda každé ráno pozdravil, kdežto pan Hrušínský byl „takový starý a nevrlý“. Na place bylo dokonce možné vidět rovnou tři generace Rudolfů Hrušínských. Syn hrál mechanika Drápalíka a v obsazení nechyběl ani vnuk.

Viděli jste komedii Vesničko má středisková?

Zdroje: novinky.cz, blesk.cz, filmovyprehled.cz, seznamzpravy.cz, csfd.cz