Rudolf Hrušínský se při natáčení Vesničko má středisková schovával před režisérem. Za hospodu chodil tajně kouřit

Jsou herci, kteří se narodili pro komedii: Jiří Sovák, Jiřina Bohdalová nebo Stella Zázvorková. Jakmile se objeví na obrazovce nebo na plátně, člověk se začne usmívat ještě dřív, než vůbec něco řeknou.

Pak jsou tu vyloženě dramatičtí týpkové, kupříkladu Petr Čepek. Ti se do veseloher nehrnuli, anebo si je v takových rolích režisér neuměl představit. Existuje však celá řada herců, kteří během vteřiny dokáží přepnout z legrace do dramatu a člověku najednou ztuhne úsměv na rtech.

Jeden herec a tolik tváří

Hercem, který zahrál všechno, byl Rudolf Hrušínský. Uvěřili jsme mu cokoliv, přestože jeho výraz byl vlastně až pozoruhodně neměnný. Žádné velké pitvoření, žádná teatrální gestikulace. Snad to bylo v charismatu nebo v přednesu, kdo ví. Každopádně to byl jeden z našich nejvýraznějších herců.

Stačí si vzpomenout na Spalovače mrtvol a jeho Karla Kopfrkingla. Tehdy vytvořil jednu ze svých nejděsivějších postav. Člověka, který působí zpočátku uhlazeně a spořádaně, ale postupně odhaluje svou strašlivou tvář. Hrušínský nepotřeboval řvát ani mávat sekerou nad hlavou. Jeho klid byl mnohem horší. A zkuste vedle sebe postavit Kopfrkingla a Švejka či doktora Skružného… To si pak člověk uvědomí, o jak velkého umělce šlo. A napadlo by vás, že se schovával před režisérem jako uličník a chodil za hospodu tajně kouřit?

Z krematoria na venkovskou silnici

V roce 1985 vznikl podle scénáře Zdeňka Svěráka snímek Vesničko má středisková. Režíroval jej Jiří Menzel. Hlavní dvojici tvořili János Bán jako Otík a Marián Labuda jako Pávek. Mimochodem, do role Otíka zvažoval režisér i Václava Vydru.

No, a pak přišel doktor Skružný. Svěrák napsal tuto roli Hrušínskému přímo na tělo. Najednou před námi nestojí člověk, ze kterého jde mráz po zádech, ale svérázný venkovský lékař, který se při jízdě automobilem kochá českou krajinou.

„Tak víš, kam jeď? Jeď do Pelhřimova a prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš…“

A tehdy diváka napadne, jestli je to vůbec tentýž herec jako ve Spalovači mrtvol nebo ve Švejkovi.

Když legenda občas zmizela za hospodu

Hrušínský při natáčení Vesničky někdy trochu zlobil. Jeho slabostí byly cigarety, které Menzel naprosto nesnášel. A tak když byl režisér někde poblíž, schovával se Hrušínský, jak se dalo. Při natáčení filmů má všechno fungovat jako stroj: režisér, kamera, klapka, přesný harmonogram. A hlavně herci. Tedy skoro všichni herci.

Realita však byla někdy taková, že pan Hrušínský zmizel za hospodu, aby si v klidu zapálil. A režisérovi nezbylo, než ho nechat hledat. O tom vyprávěl tehdy ještě mladičký herec Stanislav Aubrecht. A proč to tak dobře věděl? Kouřili tam spolu…

Hrušínský musel za volant

Rudolf Hrušínský musel jako doktor Skružný překonat jednu ze svých dost velkých obav. Usedal za volant po 30 letech. Řidičák sice vlastnil od mládí, ale řidič moc dobrý nebyl. A tak u Hrušínských řídila jeho paní.

Možná takové drobné perličky z natáčení dělají staré české filmy a jejich aktéry ještě sympatičtější. Nejsou z nich cítit jen kulisy, kostýmy a předepsaná gesta. Ucítíme závan lidskosti. Že jsou stejní jako my všichni, včetně různých neřestí.

Není herec jako herec

Dnes se o hercích často píše podle toho, kolik získali cen, kolik mají sledujících a co zrovna řekli na sociálních sítích. U Hrušínského stačí říct jeho jméno. Jeden den byl člověkem, kterého byste nechtěli potkat potmě. A druhý den zahraje někoho, komu byste nabídli kávu a pozvali ho na výlet. Nebyl to zkrátka herec do škatulky. Výrazových prvků mu stačilo málo – jen se podíval… A my bychom mu i tu jeho tajnou cigaretu odpustili.

Která z rolí Rudolfa Hrušínského nejvíc oslovila vás?

Zdroje: MagazínAktuálně, ČSFD, MediumSeznam