Šicí stroj po babičce, na kterém vznikaly celé generace oblečení. Dnes stojí tolik, že by vám pomohl rozjet vlastní krejčovský salon

Často se zamýšlím nad starými předměty, jak se mění jejich hodnota v čase. Jak to, co jsme už kdysi dávno odepsali, ožívá. Zalíbení v dávno zapomenutých věcech dnes nacházejí nejen starožitníci a sběratelé.

Také my si jimi čím dál častěji zkrášlujeme domovy. Jako by jim dodávaly život tím, že si v sobě nesou příběhy všech lidí, kterým kdysi sloužily. A když máme štěstí, ještě zjistíme, že to, čemu jsme říkali harampádí, má dnes cenu, za kterou by se dala vybavit celá dílna. V tomto případě dnes šicí stroj po babičce stojí tolik, že by vám pomohl rozjet vlastní krejčovský salon.

Česko plné kutilů

Pak je tu další skupina lidí, kteří se vracejí k odloženým předmětům proto, aby je svými nápady a obratnýma rukama přeměnili v nějaké jiné užitečné nebo dekorativní předměty, zařízení nebo vybavení domácnosti a zahrady.

Investice s vůní historie

Málokdy se ale zamýšlím nad tím, co sběratele a starožitníky k jejich počínání vede. Je jasné, že z velké části je sběratelství profese a výhodná investice. Věci se nechají zrenovovat a prodají se zájemcům o to které období a styl. Anebo sběratelé vytvářejí celé sbírky, které mají mnohem větší hodnotu. Cenu má právě ta jejich ucelenost. Mnozí staré předměty však sbírají i sami pro sebe. Pro někoho je to tedy investice, pro jiného celoživotní vášeň.

Spousta sběratelů a starožitníků se tomuto oboru, anebo chcete-li způsobu obživy či zisku, věnuje však hlavně proto, že má k těmto věcem vztah. Nám běžným lidem už staré předměty nepřipadají ani potřebné, ani krásné. Prošli bychom kolem nich bez povšimnutí. Sběratel se však zastaví, vezme je do ruky a začne si představovat, co všechno se kolem nich v dané době odehrálo. Takoví lidé mívají vztah k historii i ke kumštu. Jinak by nemohli brát do rukou tohle staré haraburdí a radovat se z každého nalezeného kousku, byť by byl napůl rozpadlý.

Staré věci jsou často i potřebné. Třeba ve filmu

Sběratel umí staré předměty náležitě ocenit. Za některé kusy sice jen pár stovek, ale za ty vzácnější tisícovky. A unikáty nebo celé soupravy? Tam to jde až do stovek tisíc. Vezměte si třeba takový šicí stroj z první republiky. Nejdřív sloužil v šicím salonu, pak si ho odkoupila některá švadlenka, která se osamostatnila.

Později se dostal i k filmu. Tvůrci dobových snímků takové předměty neustále potřebují, a také je shánějí. Historické šicí stroje jsou běžnou součástí rekvizit v prvorepublikových, protektorátních a venkovských filmech a seriálech. Jistě si vzpomenete na seriály Vyprávěj nebo První republika. Tam se objevují dobové krejčovské dílny. Ve filmu Švadlenka z roku 1936 můžete vidět hned celou dílnu plnou šiček, ale také strojů. Dnes už šicí stroj, nalezený ve sklepě, není jen strojem. Je zprostředkovatelem příběhů a vzpomínek.

Staré příběhy jako hobby

Často si říkám, že sběratelé vlastně nesbírají věci. Sbírají právě ty příběhy. Jen jsou ty příběhy vyrobené ze dřeva, litiny či porcelánu. A každý škrábanec něco vypráví. Když běžný člověk vidí rezavý šicí stroj, přemýšlí, jak ho odtáhne do sběrného dvora. A sběratel? Tomu se rozsvítí oči jako dítěti u vánočního stromku. V duchu vidí, jak po renovaci znovu zazáří. A už přemýšlí, jestli by také někde nesplašil stolek nebo židli ze stejného období. Anebo alespoň reklamní ceduli.

Hodnota starých věcí neleží jen v aukční ceně, ale v tom, že tyto dávno odložené předměty dokáží spojit minulost se současností. A právě proto je lidé znovu zvou do svých domovů. Pokud se podíváme na Aukro, staré šicí stroje se tu prodávají za částky jako 28 999 Kč nebo 19 999 Kč.

Máte doma také nějaký starý předmět, který by jiní považovali za harampádí, ale pro vás je pokladem s vlastním příběhem? A co by vyprávěl, kdyby uměl mluvit?

Zdroje: SBazar, Mechovky, PoznatSvět