Kultovní český film provázela série nevysvětlitelných nehod. Členové štábu dodnes mluví o prokletí

Byl to první celovečerní film tehdy mladičkého Filipa Renče, v němž se poprvé v hlavní roli představila Aňa Geislerová. Dramatický snímek měl sice u diváků úspěch, někteří z tvůrců by ale na jeho přípravu raději zapomněli. 

Dramatický thriller, natočený režisérem Filipem Renčem podle povídky Josefa Klímy, vycházel ze skutečných událostí. V jednom z nápravných zařízení není s chovankyněmi zacházeno tak, jak by to ukládal nejen zákon, ale i nepsaná pravidla lidskosti. Na hrůzné zacházení náhodou narazí Marika. Dívka, která po znásilnění otcem měla být umístěna do dětského domova. Chybou úřadů se ale ocitá v ústavu v Počátkách. 

Kruté zacházení nejdříve řeší neúspěšným útěkem. Protože už neví, kam dál, následně se rozhodne k tragickému činu. Ten stojí život mnoho nevinných dívek. Nebezpečí číhalo nejen ve filmu, ale také během natáčení. 

Kritici si stěžovali na příliš upravenou realitu 

Film Requiem pro panenku zachycuje hrůzy, které se skutečně staly. Oproti realitě je ale filmové zpracování v několika bodech zásadně odlišné. V ústavu sice docházelo k nevybíravému chování, rozhodně ale nešlo o nic tak dramatického, jak je vyobrazeno ve filmu. Většina scén plných násilí, ponižování či šikany je ve filmu přehnaná nebo nemá s realitou vůbec nic společného.

Ne každá z vychovatelek byla tyranka. Ve filmu je tak ale vykreslena většina z nich. Také průběh tragédie byl oproti realitě zachycen odlišně. Ke skutečnému založení požáru vedly jiné okolnosti i časové posloupnosti.

Postava Mariky neměla se skutečností mnoho společného 

Ve filmu je hlavní postavou křehká dívka Marika. Ve skutečnosti šlo o Evu, která měla problémy s agresivitou a v minulosti opakovaně zakládala požáry. Také vyšetřování požáru, který se odehrál i ve filmu, bylo nakonec považováno za úmyslný akt. Ve filmu šlo ale spíš o zoufalé jednání hlavní hrdinky. Velkou diskusi vyvolala i scéna, kdy si chovanky před spaním hrají v pokoji. Jedna z nich má kladivo. Nic takového ale v ústavu podle všeho nebylo možné. 

Mráz po zádech běhá divákům i vzpomínajícím tvůrcům filmu 

Dramatický thriller Requiem pro panenku přinesl slávu hlavní hrdince Aňe Geislerové i režisérovi a scenáristovi Filipu Renčovi. Ten si ve filmu dokonce zahrál jednu z menších, zároveň ale zásadních postav. Většina scén na diváka působí autenticky, mnoha z nich běhá při sledování filmu mráz po zádech. Podobné pocity mají někteří z tvůrců i více než třicet let po natočení filmu. Během příprav se totiž děly věci, nad kterými zůstává rozum stát. Natáčení filmu probíhalo v místech, kde v minulosti fungoval ústav pro mladistvé. Během natáčení členové štábu několikrát měli pocit tíživé atmosféry. 

Při natáčení šlo i o život 

Hořící scéna byla náročná pro všechny zúčastněné. Jedné z hereček šlo dokonce o život. Představitelka postižené Johanky končí v plamenech, odkud se snaží dostat ven. Ve filmu to zvládne za pomoci Mariky. Ve skutečnosti ale jen pár centimetrů od herečky spadl hořící trám. Protože za jejími zády zároveň hořely dveře, bylo poměrně komplikované se z hořícího pekla dostat. Herečce se nic nestalo zřejmě jen díky přerušení natáčení a zásahu hasičů. 

Byla příprava filmu prokletá? 

Drobné úrazy čekaly i na další herce. Během natáčení několik z nich zažilo pád ze schodů, kvůli dusnu v budově nebylo neobvyklé, že někdo během natáčení omdlel. Jeden z členů štábu v minulosti při vzpomínkách k natáčení řekl: „Jako by se každý den muselo něco stát“.

Docházelo k nevysvětlitelným událostem

Requiem pro panenku dodnes zůstává jedním z nejpůsobivějších thrillerů, jehož scény mrazí i otrlé diváky. Přípravy filmu inspirovaného skutečností provázelo několik zvláštních událostí a těžko vysvětlitelných momentů. Přestože všichni nakonec vyvázli živí a zdraví, někteří ze štábu na atmosféru během natáčení dodnes neradi vzpomínají.

Věříte na nadpřirozené síly mezi nebem a zemí? 

Zdroje: Reflex.cz, Denik.cz, Csfd.cz